MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Očekávat, že budeme mít všechno, na co si vzpomeneme, je nesmysl. Slečny by rády muže s velkým M (míněno inteligenci, peníze, obří bourák a letní sídlo přinejmenším na Mallorce), muži by rádi krasavice s nádhernými prsy (klidně i silikonovými), dlouhýma štíhlýma nohama a pusinkou k zulíbání. A málokomu dochází, že stejně jako nemůže mít každý ferrari, IQ přes 200 či miliardový majetek, nedosáhne ani na svůj vysněný ideál. To, že si můžeme koupit za peníze tak velký hmotný statek, na který máme, či který můžeme splatit, je nám vcelku jasné, ale lásku, lásku jsme klidně schopni a ochotni nabízet na dluh, který splatit nelze…

Když se dva potkají, tak se dnes už většinou nevodí za ručičku po Petříně, ale pokud jsou sympatie na obou stranách, skočí spolu rovnou do postele. Jeden pán to vyjádřil slovy: „Vážná známost? Jak o ní vůbec můžu uvažovat, když nevím, jestli si s tou ženou budu rozumět v sexu?!“ A muži tuhle myšlenku nejen deklamují, ale často i praktikují. Nabízejí tak vlastně lásku na dluh. Jak to vypadá v praxi?

Dva se potkají, seznámí se, padnou si do oka… zajdou na kávu – večeře je moc drahá, to už se dneska nenosí – a ujistí se o vzájemných sympatiích. Dalších pár dnů muž nemá čas, trochu tu svoji novou oběť (zatím to přece není známost!) dusí a ta se nakonec vzdá. Což je krásný dvojsmysl: buď se vzdá toho, o něho usilovat a přestane na něho trpně čekat, nebo se vzdá přímo jemu. Na dluh. S nadějí, že pak, PAK, z toho něco bude…

A splatí muž tenhle dluh vůči ženě? Pozve ji na další rande, projeví o ni vážnější zájem? Většinou ne. Ať už to před ní, či před svým svědomím odůvodní jakkoli. A jeho dluhy se hromadí a hromadí… Jedna moje kamarádka, poznamenala na závěr svého vyprávění o mužích, kteří jí „dluží“, vtipnou doušku: „Přála bych si, aby skutečně byla nějaká nebeská brána, kam tyhle dlužníky svatý Petr nepustí!“