MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

V USA mají prý takové nepsané pravidlo, že sex může přijít až po pěti schůzkách. A dokonce ho i tu a tam místní usedlíci dodržují; tomu se ale není co divit, protože – ač i jimi cloumala v šedesátých letech sexuální revoluce – jsou dost puritánští. Což si říkám pokaždé, když se dívám na americký film, ve kterém dvojice kopuluje pod prostěradlem. Že se do něho nezamotají, napadá mě pokaždé. Ale zpátky k tématu. Někde je to pět schůzek, u nás se zase obíhá dvoreček. Vážně! Je to asi tak, že o slepici se říká, že nejprve desetkrát oběhne dvůr a teprve pak kohoutkovi podrží.

Byla jsem onehdy svědkem takovéto debaty: „Tak nevím, mám s ním skočit do postele už v sobotu, nebo ne?!“ ptala se jedna žena druhé. Ta jenom pokrčila rameny: „Nevím…jak dlouho se znáte?“ Odpověď: „Tři týdny… Je to málo nebo hodně?“ A teď babo raď! Samozřejmě záleží na tom, kolikrát se dvojice během té doby viděla, kolikrát měli ti dva možnost si popovídat, jak se poznali. Bylo to pět schůzek? A počítají se také maily? Esemesky? Telefonáty? Počítá se půlnoční skypování? To je otázka! Jak dlouho má žena čekat, než skočí s mužem do postele?

Naše babičky to měly jednoduché – až do svatby. Naše matky vlastně taky – až když proběhlo oficiální chození, čímž se rozumělo nejen kino, ale především seznámení s přáteli. Všeobecně se má za to, že má žena chvíli dělat drahoty, protože pokud je nedělá, pak si dotyčný může myslet, že dá každému hned. Co to počítat na hodiny? Když někoho poznám a jsem s ním třeba deset hodin, není to jako pět dvouhodinových rande? Pak už můžu dát?! Fakt netuším.

A malá poznámka na závěr: když narazíte na lovce, možná bude muset vyvinout větší úsilí, ale nakonec půjde stejně o dům dál. Ať budete obíhat anebo ne. Jako ve filmu Kamarád taky rád, ve kterém si hlavní hrdinka myslela, že tedy pět rande – a teprve pak hup na to! Jak to dopadlo? Ulovil, schramstnul a zmizel v propadlišti dějin… Ale o co jde? Někdy je opravdu lepší něco zažít – míněn tím dobrý sex – než sedět doma s pytlíkem buráků.