Novoroční předsevzetí

…ono je vlastně jedno, zda jde o ta, která si dáváme vždycky prvního ledna, nebo prvního v měsíci nebo první den v týdnu. Každopádně mluvím o těch chvílích, ve kterých se zamýšlíme nad tím, co bychom chtěli a měli udělat jinak. Ovšem první leden je typický. Všichni máme kocovinu, jsme nevyspalí, unavení, přejedení, otrávení z toho, že jsme v takovém stavu i díky tomu, že už zase musíme do práce a letos se přidává ještě poněkud nelogické naštvání na kalendář, který téměř všechny volné dny nacpal na víkendy. Takže ještě než se z kocoviny vymotáme, už abychom zase makali…

Kdoví, co všechno jsme na Silvestra vyváděli! Nebo taky ne. Takže u některých se k novoročním předsevzetím typu: přestanu kouřit, chlastat a budu hodnej na lidi kolem sebe, přidává ještě – to, co jsem včera vyváděl – nebo taky ne – musím své drahé polovičce vynahradit. To by bylo v pořádku. Pokud bude tento slib splněn alespoň zčásti, pokud si na něj ten, který ho sám sobě dal, tu a tam vzpomene.

Ovšem ne vždy jsou myšlenky tak čisté a předsevzetí chvályhodná. Jedna veselá partička mladých mužů, kteří se spolu veselili v horské chatě, sami a bez žen, se toho posledního prvního ledna natolik vyhecovala, že jejich předsevzetí někdy až přesahovala meze fantazie. Jaká byla? „Rozdám si to se dvěma,“ bylo to nejmírnější. Další prohlásil, že když jeho kamarád dvě, tak on tedy tři nebo radši pět. Jiný prohlásil, že už dlouho sní o sexu na veřejném místě a že si dává závazek, že tentokrát to na náměstí v městečku, kde bydlí, zrealizuje. Jiný se upsal tomu, že konečně dorazí do bordelu a ten poslední? Prý do toho půjde s mužem…

Tak to jsou chlapi! Bůhví, jak to dopadlo nebo dopadne. My holky to máme trochu jednodušší. Nepřejeme si nic jiného, než konečně potkat lásku, udobřit se s přítelem či svého vyvoleného konečně dotáhnout k oltáři.

…když o tom tak přemýšlím, nejsou ta naše předsevzetí ještě utopičtější než ta, která si dali páni tvorstva?