Tvrdá měna: sýr!

Čas zvyšuje cenu parmezánu

Zní to sice zvláštně, nicméně v Itálii je investice do sýra docela běžnou záležitostí. Ovšem nejde o sýr ledajaký, ale o parmezán. A právě ten má jednu zvláštnost – stejně jako u vína, i u něj platí, že čím je starší, tím je lepší a samozřejmě i dražší… Proto se finanční ústav Credito Emiliano bank rozhodl investovat do italského národního zlata – do sýru parmezán.

Vychytralá sýrová strategie

Investice do jídla, není to hloupost? Ale kdepak, banka docela dobře věděla, co dělá. Její přirozená vypočítavost navíc měla ještě jednu charitativní zápletku. Celý fígl spočíval v tom, že v Itálii zuří jedna z největších finančních krizí od dob druhé světové války. Výsledek: lidi jsou bez práce, snižuje se výroba a firmy krachují. Tento neduh postihl i výrobce sýra Parmigiano Reggiano, jenž se ocitl v úzkých, protože nedokázal čekat dlouhé dva roky, než parmezán uzraje, aby ho mohl dát na trh. Výrobci byli bez prostředků – neměli peníze nejen na výrobu dalších sýrů, ale ani na platy zaměstnanců. Není divu, že většina sýráren zkrachovala. Přítrž této „masové sebevraždě“ regionálních výrobců sýrů udělala banka Credito Emiliano. Nabídla jim výhodnou půjčku výměnou za několik bochníků kvalitního sýra. Výrobcům parmazánu navíc navrhla, že jim bude platit, když se o její sýry budou starat. A tak znalci sýrů chodí několikrát týdně do klimatizovaných skladů a speciálním kladívkem klepou na bochníky aby ověřili jejich tvrdost a kvalitu.

Banka podporuje regionální potraviny

Banka Credito Emiliano tak zabila dvě mouchy jednou ranou – zaprvé získala úroky ze své půjčky, zadruhé levně pořídila sýry a ještě dala práci sýrařům a podpořila výrobu regionální potraviny. Investice do jídla ale nebyla pro italskou banku ničím novým. Už před lety uložila peníze do olivového oleje nebo šunky prosciutto. Ale teď poprvé vsadila na Parmigiano Reggiano, který znalci považují za sýrařský skvost. A není divu – na jeden bochník tohoto sýra prý padne až 550 litrů mléka! Parmezán je navíc v Itálii považován za „národní zlato“ a jeho vývoz vynese ročně 1,5 miliardy euro.

Majetek, který neláká zloděje

Italská banka si proto své „národní zlato“ zuby nehty chrání. Údajně má ve speciálních skladech parmezán v hodnotě 190 milionů dolarů. Zloděje zrající sýr moc neláká, protože ukrást těžké bochníky parmezánu je mnohem těžší práce, než si do kapsy „ulít“ jeden diamant nebo zlatou cihličku. Zatím bochníky s parmezánem spokojeně zrají. A mělo by jich ještě přibývat…