MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Nad podobnými zprávami nám často zůstává rozum stát, vždyť slavné osobnosti přeci rozhodně většinou nejsou v takové finanční situaci, že by musely krást. No a takové hvězdy pak okolí tvrdí, že za své chování nemohou, protože jsou postiženi kleptomanií, tedy impulzivní poruchou, která jim způsobuje nutkavou potřebu něco ukrást. Kleptomanie je vlastně porucha podobná závislostem, jako je třeba gamblerství nebo alkoholismus.

Kleptomanie je tedy skutečně nemoc, nebo chcete-li porucha. Velmi často se na ní však vymlouvají osoby, které jí ve skutečnosti netrpí. Psychologové k tomu dodávají, že lidé s touto poruchou navíc ve většině případů odcizují věci, které ani nevyužijí a nepotřebují. Z krádeže tak vlastně ani nemají užitek, jenom je prakticky tato činnost uspokojí.

Při posuzování krádeží policisté často spolupracují s psychology. Ti totiž dokáží odhalit, zda se skutečně jedná o kleptomanii či zda se jenom zloděj vymlouvá. Mnohdy se však jedná právě o ten druhý případ. Zloději většinou cíleně ukradnou předmět, aby se na něm obohatili. To se zcela vylučuje s kleptomanií.

Jak se ale odborníci shodují, poznat obyčejného zloděje a kleptomana je pěkně těžké. Navíc je třeba mít na paměti, že kleptomani se mezi pachateli vyskytují v pouhém jednom procentu. Častěji se pak kleptomanie objevuje u žen a psychologové ji mnohdy poznají jen podle přidružených psychických poruch. Tak třeba více než 65 procent osob trpící kleptomanií mělo někdy bulimii, často tuto poruchu doprovází i deprese a pocity úzkosti.

Psychologové také zdůrazňují, že kleptomanie je často vlastní i bohatým lidem, kteří tedy vlastně ani nepotřebují nic krást, všechno si mohou dovolit. A právě tato skupina kleptomanů jde nejhůře rozpoznat a to z toho důvodu, že mnoho boháčů krade z nudy, protože touží po nějakém dobrodružství a vzrušení. Jsou tedy plně zodpovědni za své činy a kradou pro vlastní užitek.

Policisté také zaznamenali případy, že ženy kradly v obchodech jenom proto, aby na sebe upozornily. Většinou pak tyto ženy měly problémy v partnerství.

Někteří zloději se poučí a poté, co mají z ostudy kabát, už nikdy nic neukradnou. To ovšem neplatí u kleptomanů, kteří také ostudu nesou velmi těžce, ale jejich chorobu to neodstraní a oni tak kradou dál.

Psychologové přišli s možným vysvětlením, proč vlastně lidé s kleptomanií kradou. Často tento problém souvisí s problémy v oblasti partnerských vztahů a sexu. Ženy tak vlastně krádeží upozorňují na to, že by chtěly více pozornosti od svého partnera. Muži zase nejsou spokojeni se svým sexuálním životem nebo jim schází pochopení od jejich partnerky. S tím vším je spojen i pojem kleptomanový orgasmus. Při krádeži se totiž kleptoman cítí uspokojen podobně jako po prožitém orgasmu. Někdy se však objeví pocit výčitek a studu. Proto také určité procento kleptomanů ukradené věci vrací nebo vyhodí na ulici cestou domů.

S kleptomanií mohou lidem pomoci psychologové či psychiatři. Léčení je většinou složité a trvá delší dobu, někdy i celý život. Může probíhat formou psychoterapií či podávání antidepresiv. Někdy také pomůže, když psycholog odhalí pravou příčinu, proč člověk odcizuje věci, a snaží se ji odstranit.