MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Sestřelený útočný bombardér – Ruský Su-24 – má však letovou rychlost přibližně 2300 km/h, tedy nějakých 640 metrů za vteřinu. Budeme-li uvažovat, že letěl „mnohem pomaleji než obvykle“, tedy třeba rychlostí 1300 km/h, mohl urazit asi 350 metrů za vteřinu. Onen výběžek mohl tedy přeletět za maximálně 7 vteřin, možná však jen za 5 vteřin!

Turci tvrdí, že letadlo před sestřelením desetkrát varovali. Pokud by to byla pravda, jednotlivá varování tedy musela být kratší než jedna vteřina. Jak asi vypadá takové varování? A jak by stihli dvě varování za vteřinu?

Ještě zajímavější je výpočet času, kdy musela být odpálená raketa vystřelená proti ruskému letadlu bojujícímu proti Islámskému státu. Pokud letadlo letělo – jak tvrdí západní zdroje – ve výšce šesti kilometrů a protiletadlové rakety mají rychlost maximálně 2,5M, tedy 850 m/s (a to nepočítáme okamžiky startu, kdy teprve nabírá rychlost), musí raketa překonávat vzdálenost k letadlu minimálně 7 vteřin. Musela být tedy odpálena ve chvíli, kdy ruský stroj nad bezvýznamným výběžkem Turecka vůbec neletěl a od hranic Turecka byl vzdálen minimálně několik kilometrů!

Ještě zajímavější je úvaha, kdy a kde bylo rozhodnuto, že stroj bude sestřelen. Aby bylo možné sestřel vůbec provést, obsluha řízené střely musela čekat, až se stroj objeví na radarových systémech. Ale v tu chvíli vůbec nemůže vědět, jestli ruské letadlo neprovádí obrat nebo nějaký jiný manévr. Příkaz ze strany tureckého velení, člena NATO a kandidáta EU, tedy pravděpodobně zněl: „Sestřelte ruské letadlo hned, jak bude na dostřel!“

Dva roky čteme zprávy o úspěšných barbarských útocích teroristů, kteří si říkají Islámský stát. Dva roky sledujeme, jak tato organizace roste, mohutní, znásilňuje a zotročuje tisíce žen, zabíjí tisíce mužů, vykrádá a boří města a ničí celé národy Středního východu, organizuje se a vysílá čím dál drzejší zprávy do celého světa. A dva roky se na nás z našich „svobodných médií“ valí zprávy, jak s touto barbarskou, vražednou organizací NATO není schopno nic udělat, i když ji – údajně – téměř každodenně bombarduje.

Ale světe div se! Syrský prezident Bašár al-Asad, kterému západní (a tedy i naše) média nemohou přijít na jméno více než Islámskému státu, se stále „drží“, ačkoliv ovládá jen necelou polovinu Sýrie. Tato dosud existující polovina původní Sýrie stále funguje, vyplácí důchody, financuje nemocnice atd., o čemž svědčí všichni, kteří se z této „oficiální Sýrie“ vracejí. Druhá polovina Sýrie je však nemilosrdně drancována teroristy z Islámského státu, kteří jsou schopni zvěrstev, nad kterými by možná i Adolf Hitler jen polknul.

Kde však Islámský stát bere peníze? Přes 60 % získává z ropných vrtů v obsazených územích. Jak je však možné, že od nich tuto ropu někdo koupí, a jak ke kupujícím ropu dopravují v době, kdy je možné z družicových systémů sledovat naprosto vše? Jak je pro zpravodajské služby Západu možné nevědět, kudy a kam jezdí tisíce cisternových vozů, které Islámský stát vlastní? Odpovědět si musíme tak, že to zkrátka možné není.

Ruský prezident Vladimír Putin prohlásil v reakci na sestřelení letadla: „Dnešní ztráta je spojena s bodnutím do našich zad, za nímž stojí komplici teroristů. To, co se dnes stalo, nemohu charakterizovat jinak.” A pro těch pár procent z nás, kterým po každodenním vymývání mozků zůstaly v hlavě ještě alespoň jeho zbytky, zbývá otázka: kdo bohatne na černém trhu s ropou s Islámským státem? Kdo a ve které zemi má zájem, aby Islámský stát dále žil a prováděl to, co prováděl?