Kuriózní řeč zvířat

Vorvaň obrovský

Tušili jste, že i zvířata si dávají jména a příjmení? Vědci tento fakt objevili u velryb, konkrétně u vorvaně obrovského. Jevem se zabývala dánská univerzita v Aarhusu, když skupina odborníků sledovala zvukové projevy vorvaňů v Karibiku a pořídila nahrávky více než čtyř tisíc zvuků jedné skupiny těchto živočichů. Během následných analýz nahrávek bylo zjištěno, že v této skupině měla každá z velryb svůj vlastní volací znak, tedy něco jako jméno. Zároveň se tato velrybí rodina svým společným volacím znakem odlišovala od rodin ostatních, což vlastně označuje příjmení.

Včela medonosná

Včely mají zvláštní druh komunikace, kdy tancem oznamují, že našly potravu. Pokud jedna včela nějakou potravu objeví, okamžitě se k ní vydají i další včely. U včel se pak objevují hned dva druhy tanců. Pokud je potrava blízko, tančí včela v kruhu, přičemž se otáčí střídavě doprava a doleva po dobu zhruba třiceti vteřin. Když včela našla potravu daleko, svým létáním při tanci vytváří osmičku, kterou neustále opisuje. Směrem tance pak včela ukazuje, kde se potrava nachází, doba tance určuje vzdálenost.

Titi černočelý

Jedná se o brazilské opice, které mají svůj vlastní poplašný systém. Žijí na stromech, kde jsou neustále v nebezpečí, které představují dravci – ať už suchozemští savci či draví ptáci. Z tohoto důvodu si opice vytvořily vlastní poplašný systém – různé varovné výkřiky. Ty se liší podle toho, který z dravců je ohrožuje – zda pták nebo savec. Zároveň opice svými výkřiky vyjadřují, jestli je jejich nepřítel na zemi nebo na stromě.

Zubr evropský

Zubři používají něco jako volby. Pokud má totiž stádo vyrazit na pastvu, zvířata hlasují o tom, kam to bude. A jak to dělají? Každé zvíře se postaví tím směrem, kam by chtělo na pastvu jít. Dominantní samice pak většinou tím směrem vyrazí, a pokud s ní ostatní souhlasí, následují ji. V opačném případě se stádo rozdělí do několika skupin, které však po chvíli následují většinu.

Psoun prériový

Psouni se mezi sebou dorozumívají pomocí štěkotu, který se mnohdy podobá lidským slovům. Štěkot pak slouží především k varování před nepřáteli. Psouni si mezi sebou dokáží říci, kdo konkrétně je ohrožuje a jak je velký. Odborníci také zjistili, že psouni v různých regionech používají vlastní dialekty nebo přízvuky.