Anorektička před smrtí. Modeling ji spasil

Dospívající dívky často trpí pod tlakem svých spolužáků, protože mají jiné zájmy, cítí se osamoceny a neumějí zapadnout. Mnohé z nich nejistota v kolektivu dohnala k bulimii, anorexii nebo pokusům o sebevraždu.

Jednadvacetiletou Becky Hands během školních let ničila nejistota a pocit osamění natolik, že veškerou svou energii vrhla na hubnutí. Příjem potravy zredukovala na pouhých 100 kalorií denně, zatímco zdravá žena v jejím věku by měla přijímat kolem dvou tisíc kalorií denně, až se jí podařilo zhubnout na životu nebezpečných 25 kilogramů.

Následovalo obvyklé kolečko na klinikách pro poruchy výživy, kde postupně strávila několik let, než se jí její poruchu podařilo zlomit a ona se nakonec dostala mezi finalistky modelingové soutěže. Ale rozhodně to nebylo jednoduché...

Nezvládla být jiná
Becky, která pochází z hrabství Essex ve Velké Británii, vzpomíná, jak se jí ve škole posmívali spolužáci jen proto, že na sobě velmi tvrdě makala a chtěla mít vynikající studijní výsledky.

“Byla jsem pod velkým tlakem, protože jsem byla jiná. Nedokázala jsem zapadnout, myslím, že to bylo proto, že jsem se hodně učila. Chtěla jsem být dobrá a nedokázala jsem se s ostatními jen tak poflakovat.”

A pokračovala: “Ve skutečnosti jsem nikdy neměla problémy s nadváhou. Nyní si uvědomuji, že moje váha byla vždy optimální. Jenže nakonec jsem si vzala do hlavy, že jsem tlustá, což pro mě byla omluva, abych veškerou svou nejistotu ohledně své osoby přetavila na problém hubnutí. Vlastně jsem si vyrobila berličku.“

Co jí přivedlo na myšlenku, že je tlustá? “Všimla jsem si, že nejoblíbenější dívky ze školy jsou velice štíhlé a chtěla jsem být jako ony. Když jsem zhubla, spolužáci si toho všimli a chválili mě. Spadla jsem do toho definitivně.”

Slečna kostlivec
Becky popisuje, že si připadala jako v kruhu.

“Začala jsme být posedlá každou kalorií, kterou jsem snědla. Cítila jsem se stále hůř, až nakonec jsem jedla pouhých asi 100 kalorií denně. Také jsem hodně cvičila, někdy pak z toho zkolabovala. Také jsem užívala projímadla.”

Jak tomu bývá ve všech případech Becky se snažila svůj skutečný stav před nejbližšími zatajit. Jenže rodina i přátelé si brzy všimli, že je nebezpečně vychrtlá.

”Šla jsem po ulici a lidé se za mnou otáčeli, a říkali mi, že jsem kostlivec. Bylo to velmi těžké.”

V době, kdy na to byla nejhůře, jedla jen misku salátu a okurku denně.

Sebevědomí ji pozvedla soutěž
Nakonec musela bojovat o svůj život, ale po čase své démony překonala. Hodně jí zvedlo sebevědomí, když se přihlásila do konkurzu na modelky a podařilo se jí probojovat až do finále Miss Essex FM 2008.

Získala zakázky a příští měsíc vystoupí na módní přehlídce v jednom nočním klubu v Essexu. “Nikdy by mě nenapadlo, že bych dokázala vyjít na molo v plavkách před lidmi. A abych pravdu řekla, hlava mi to pořád nebere,” říká dnes již s úsměvem začínající modelka.

“To, že jsem se dostala až do finále a že jsem vůbec sebrala odvahu přihlásit se do té soutěže, mi neuvěřitelně zvedlo sebevědomí, které jsem tolik postrádala. S anorexií jsem bojovala velice dlouho, ale dnes již vím, že už to mám za sebou a bude to jen lepší a lepší,” popisuje své současné pocity.

Anorexie je závislost
Když si prohlíží své fotky z doby, kdy trpěla anorexií, je přesvědčená, že anorexie ji nikdy z drápů úplně nepustí. “Myslím, že z anorexie se nedá nikdy úplně vyléčit, stejně jako z alkoholismu, ale vím, že jsem nad ní zvítězila, že mám svůj život pod kontrolou.”

Zdraví není to jediné, o co jí anorexie připravila. “Velice lituji, že jsem nedodělala školu. Nemám žádnou kvalifikaci, nic neumím. Sice jsem se pokoušela vrátit na střední školu, ale bála jsem se, že bych do toho opět spadla, nebyla jsem dost silná. Ale brzy bych se ráda do školy vrátila.”

Becky velmi tvrdě napadá pro-ana stránky. “Dívky píší, jak moc by chtěly být anorektičky a dávají si tipy, jak se jimi stát. Nevědí, o čem to vlastně mluví. Anorexie není módní hit, je to nemoc, která zabila mnoho lidí.”