MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Nejrůznější příběhy boje s anorexií popisuje nová kniha esejů „Going Hungry“. Zároveň vyvrací všemožné stereotypy spojené s touto poruchou příjmu potravy, z nichž jsme si několik jmenovali v úvodu.

Ty příběhy nemají nic společného s tím, jak si obvykle představujeme anorektiky. Jedním z nich je Rodolfo Ruiz. Jako malému chlapci z Texasu mu matka vyvařovala. Už jako dítě se rozhodl se svou váhou něco dělat. Pil litry dietního čaje, denně běhal, moc nejedl. Výsledkem bylo, že v sedmnácti při výšce skoro 190 centimetrů vážil pouhých 52 kilogramů.

„Nevěděl jsem co jíst, respektive jak jíst zdravě. Tak jsem volil možnost nejíst téměř nic,“ svěřil se po letech Ruiz. Nyní je mu čtyřicet a pracuje jako marketingový expert. Dokonce i dnes tento absolvent dvou oborů na Harvardu bojuje se svou posedlostí.

„To nejhorší jsem překonal, ale musím být ve střehu. Tahle choroba mě kdykoliv může dohnat,“ řekl časopisu Newsweek.

Kniha dále popisuje ženu, která zvolila cestu k anorexii, aby zakryla rostoucí těhotenské bříško. Jiný nemocný zase přišel k nemoci hladověním, což mu mělo otevřít cestu k bohu…

Po celém světě trpí anorexií milióny žen, mužů s touto nemocí je zhruba desetkrát méně. Choroba byla prvně diagnostikována na konci 19. století, ale dlouhou dobu byla opomíjena. Ve světovém slovníku zdomácněla až v sedmdesátých letech, kdy západní feministky vyrazily do boje proti Twiggy jako ideálu ženské krásy.

Vrchol pozornosti médií k anorexii se datuje do devadesátých let minulého století, pak ale anorexii převálcoval jiný fenomén dneška – obezita. To ale nic nemění na tom, že čísla jsou stále alarmující a rostou. Od roku 1930 roste počet nemocných anorexií v každé dekádě, v letech 1988 až 1993 se také ztrojnásobil počet bulimiček ve věku od 10 do 39 let.

Ačkoliv jsou často na tapetě hubené modelky a módní časopisy, které podle kritiků podstrkují mladistvému publiku nežádoucí tělesné vzory, pro většinu nemocných je problém mnohem více komplikovanější. Mohou to být různé kulturní i jídelní návyky, náboženské vlivy, trest za smyšlené i skutečné hříchy, kombinace více faktorů, patologická záležitost…

To ostatně naznačuje i samotná kniha, jejíž editorka Kate Taylor sama anorexií trpěla a vyléčila se z ní. Pro mnoho autorů, kteří v knize publikují, byla anorexie něco jako náboženství. Dodržovali své rituály, radovali se z drobných vítězství: úbytku váhy, vyhnutí se jídlu apod.