Světlo jako masový vrah

Světelné zdroje totiž způsobují nespavost, možná i rakovinu a navíc zabíjejí milióny živočichů a stávají se tak ekologickou časovanou bombou. Na „světelný smog“ či „světelné znečištění“ reagují nejen lidé a zvířata, ale dokonce i stromy.

Zhasněte, chci vidět tmu
Když člověk zapálil první oheň, určitě se radoval, netušil, že jednou bude mít světla příliš. Edison neměl ani páru, že jeho žárovky budou masově vyvražďovat celé živočišné druhy. 20. století, které bychom klidně mohli nazvat též stoletím světla, vyvolalo přímo genocidu.

Zní vám to jako řeči fanatického ekologisty? Ne. Světlo opravdu škodí, a to zdaleka nejen zvířatům, ale i nám lidem. Na světě už existuje několik desítek profesionálních badatelů na půdě nové disciplíny – ochrany nočního prostředí před světlem.

U nás tmu chrání brněnský fyzik, ekolog a astronom Jan Hollan. Tvrdí, že světlo v noci způsobuje nenapravitelné škody v přírodě, negativně působí na lidské zdraví a může prý způsobit i rakovinu, protože nadměrné svícení údajně omezuje tvorbu hormonu melatoninu, který je v boji proti rakovině silným antioxidantem.

„Následky nadměrného nočního svícení jsou obrovské,“ řekl Jan Hollan pro Literární noviny. „V přírodě je to především mnohonásobný úbytek nočního hmyzu, který lampy přitahují a usmrcují.“

Narušené biorytmy
Ale jiným, rafinovanějším způsobem světlo škodí v podstatě každému z nás. Vždyť kdybychom žili bez elektrického osvětlení a televize, chodili bychom mnohem dřív spát, protože tak jsme to měli zafixováno v podvědomí. Setmí se, jde se spát.

Dnes se nám zkrocené světlo a tma nevyplácí. Do hluboké noci sedíme a koukáme se do počítače nebo na televizi, už jsme přestali vnímat vnitřní hodiny, které nám podle světla a tmy říkaly, co máme v kterou denní a noční dobu dělat. Když člověk spí někde, kde je úplná tma, vyspí se mnohem lépe než tam, kde je světlo.

Ale přesto se světlem obklopujeme čím dál víc. Díky tomu se nám narušily biorytmy, trpíme stresem a několik set tisíc lidí v naší zemi už má poruchy spánku.

Zvířata trpí více
Na Zemi jsou ale živočišné druhy, které světlem trpí mnohem víc než lidé. Jsou to zvířata. Ona si krocení světla nevybrala jako svůj životní úkol. Jim bylo světlo naservírováno, i když pro mnohá z nich je ta dávka smrtelná.

V přírodě všechno se vším souvisí, a tak úbytek hmyzu má nejspíš za následek i úbytek některých druhů ptactva. Někteří ptáci zemřou na nedostatek potravy, jiné světlo zabije přímo. Silné zdroje světla je totiž matou i lákají zároveň. Například kachny, špačci, pěnice, drozdi či skřivani táhnou především v noci, když vidí silný zdroj světla, letí k němu.

Důsledky podobné dezorientace sledovali před dvanácti lety na vlastní oči v jedné německé vesnici, kde jim hejno ptáků několik hodin kroužilo kolem laserových světelných reklam lákajících na místní diskotéku. Ptáci se nakonec totálně vyčerpali a popadali lidem do přilehlých zahrádek. Stovky jich tu uhynuly. Od té doby tu už diskotéka během podzimního tahu ptáků v noci nesmí svítit.

Zmatené jsou i stromy
Podobně jako nám lidem, i ptákům tzv. „světelný smog“ mění životní rytmy. Jenže zatímco my, když dlouho do noci koukáme na televizi, si prostě ráno přispíme, ptáci za takové změny mohou zaplatit životem. Třeba když je světlo zmate a oni začnou hnízdit třeba i v zimě, ale jejich mláďata umrznou.

Na „světelný smog“ reagují i stromy, i ony jsou zmatené a později shazují listy. Rozhodně ale není tak dramatické pozorovat stromy, které později opadávají, jako sledovat každoroční genocidu vodních želv na některých mořských plážích.

Když přijde čas na líhnutí malých vodních želviček z tisíců do písku nakladených vajec, želvičky mají jen chvilku na to, dostat se v pořádku do bezpečí do vody. Na líhnutí číhají dravci, protože malé želvičky jsou snadná kořist. Jenže teď už se čím dál častěji stává, že se želvy spletou a místo k moři za odleskem měsíce a hvězd na hladině vyrazí na opačnou stranu za svitem nejbližšího velkoměsta.

Zatímco v moři by byly v bezpečí, na souši se vrhají vstříc jisté záhubě. Na jedné floridské pláži se takhle pomátlo 95 % mláďat karety mořské. Vědci dokázali, že za to skutečně mohlo městské osvětlení. Podle amerických vědců jsou tyto želvy jedněmi z prvních korunních svědků škodlivosti jevu Američany nazvanému „light pollution“, tedy světelné znečištění.

Jak zmírnit světelné znečištění
Ve světě se neustále mluví o globálním oteplování, ale světelné znečištění je podobně obrovskou hrozbou. Přitom jsou možnosti, jak světelný smog snížit. Studie dokázaly, že pouliční lampy svítí až ze 30 % jinam, než by měly. Navíc dnešní lampy by šly vyměnit za jiné, které by oproti starým lákaly hmyz jen z 10 %.

Nebo že by se ve městech instalovala čidla pohybu a lampy by svítily jen ve chvíli, kdy by někdo opravdu šel? Obří osvětlené billboardy by z měst také mohly zmizet.

Možností je celá řada, jenže všechno by stálo peníze, a vzhledem k tomu, že třeba náš prezident nevěří ani na globální oteplování, těžko očekávat, že světelnému znečištění by někdo věnoval větší pozornost.

V polovině roku 2008 bylo světelné znečištění regulováno zákonem v italské provincii Lombardie a ve Slovinsku, o legislativním omezení tohoto jevu se diskutuje v 9 evropských zemích. U nás se zákon sice mění, ale tmu zatím nijak výrazně nebrání.