Některé lesby nesnášejí, když jim někdo říká lesbičky, jiné zas vyžadují, aby se jim říkalo lesbička a ne lesba, kdo se tomu chce vyhnout, musí říkat homosexuální žena.
Je všeobecně známé, že slovo „lesba“ má historické kořeny na řeckém ostrově Lesbos, o kterém v 6. století př. n. l. psala starověká básnířka Sapfó. Ta ve svých básních oslavovala ženské tělo a lásku mezi ženami. I když obyvatelé tohoto ostrova proti tomu protestují, asi si nepomůžou. Jejich domov je oblíbeným turistickým cílem leseb celého světa.
Proč se bojí přiznat, kým jsou?
Trochu lepší je to ve světě showbussinessu. Tam je celá řadě těch, které se odvážily přiznat barvu a dodaly tak odvahu ostatním. Třeba blonďatá mrcha ze seriálu Ally McBeal - herečka Portia de Rossi - chodila 4 roky s jednou z nejznámějších hollywoodských leseb moderátorkou Ellen DeGeneres a nakonec se za ni i provdala.
Po patnácti letech vztahu se ženou se ke své orientaci veřejně přihlásila i Jodie Foster, když své partnerce poděkovala při předávání filmových cen.
Potřebujeme otevřenost
I naše lesby by potřebovaly podobné ikony, které se nezaleknou a otevřeně přiznají, jak žijí. V mužském homosexuálním světě máme Aleše Cibulku, Michala Jagelku, Miroslava Moravce, Lumíra Olšovského, Zdeňka Trošku nebo třeba registrované partnery Pavla Vítka a Janise Sidovského. Ale kam se poděly lesby?
Bára Basiková ve svém románu „Rozhovory s útěkem“ popsala lesbické zkušenosti a aktivně vystupuje na obranu gay a lesbické minority, dokonce nafotila i kalendář s lesbickými motivy.
Další českou lesbou je Markéta Navrátilová - majitelka nakladatelství LePress, zaměřeného na lesbickou literaturu. Pak básnířka Svatava Antošová. Nakonec i Petra Ušelová, která se proslavila scénářem k filmu Pusinky. Dnes večer poběží na Nově v rámci projektu Soukromé pasti její příběh Jiná láska právě o přiznání sexuální orientace i v dlouhém manželství.
Už je to všechno lehčí
„Dnes už je všechno lehčí, je kontakt se světem, existují weby, ve velkoměstech už člověk může být sám sebou. Ale obecně je to tak, že když si člověk nestojí pevně za tím, kdo je, společnost to ihned vycítí a moc ráda si do vás kopne,“ líčí život v minoritě Petra Ušelová.
Třináct let žila s partnerkou, do tohoto vztahu se narodilo dítě. Vychovávaly ho spolu, říkaly vše na rovinu. „Není to nic, za co bychom se měly stydět.“
To, čím si Petra Ušelová před lety prošla, se nazývá coming out. Při něm jde nejen o přijetí své orientace, ale i o její sdělení okolí. Coming outem může projít člověk kdykoli, v pubertě nebo třeba jako hlavní hrdinka filmu „Jiná láska“ až v dospělosti. Neexistuje recept, jak to nejlépe zvládnout. Vždy záleží, jaké je zázemí v rodině či mezi přáteli.
Když jde i o děti…
Psycholožka Tamara Cenková říká, že před coming outem mají lidé tendenci neustále dokola hledat podobně nefunkční vztah s podobně nevhodným partnerem. „Uvědomit si, kam patřím, je těžké, mnozí raději žijí v heterosexuálním vztahu, i když jsou homosexuální.“
Coming out podle ní zažívají nejčastěji třicátníci a čtyřicátníci. Často v tom pak hrají roli i děti. „Rozvody bolí stejně, i když jeden z partnerů odchází za stejnopohlavním partnerem. Dospělí do problémů obvykle zatahují i děti. Rodinu takhle opouštějí muži i ženy. Opuštění muži podobné situace většinou zvládají lépe. Ženy naopak, protože to u nich vzbudí pocit, že nebyly dost dobré,“ uvedla psycholožka.
Podobně komplikovaný coming out prožívá i hlavní hrdinka příběhu Jiná láska v podání Zuzany Stivínové. Coby vzorná matka, manželka a navíc učitelka na základní škole se zamiluje do své kolegyně, o níž je známo, že je lesba. Problémy nastanou ve škole, ale samozřejmě hlavně doma. Manžel si totiž připadá podvedený. Podobně jako ve skutečnosti, i tady pak spolu s rodiči trpí děti
„Ten příběh, který na Nově poběží, jsem viděla už před odvysíláním a měla jsem pocit, že scénáristka i filmaři museli tajně chodit do mé ordinace a poslouchat, s jakými příběhy za mnou lidé chodí,“ poznamenala Cenková.
Platí ještě ta 4 procenta?
Když coming outem projdou lidé, kteří už mají děti, je to pak pro ně v budoucím vztahu lehčí. Děti už mají, tenhle problém v novém – homosexuálním vztahu už řešit nemusí.
„Homosexuálních žen a mužů nejsou ta 4 %, ta pochází z nějakých výzkumů někdy z období první světové války. Dnes se domníváme, že jich je tak 16-20 %. Stahují se většinou do Prahy nebo dalších velkých měst,“ uvedla psycholožka. Ve městech jsou anonymnější a existují tu i gay podniky, kde se mohou setkávat lidé se stejnou sexuální orientací.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 1 348