MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Plínky bez suchého zipu? Boty bez sucháče, striptéři, kteří by si jedním trhnutím nemohli sundat kalhoty? Bez tohoto vynálezu by byl svět o dost chudší…

Suchý zip či tzv. sucháč si před půlstoletím nechal patentovat jistý Švýcar jménem George de Mestral. Možná netušil, jak moc převratný jeho vynález bude a kolik peněz mu vydělá. Ale že je to něco praktického, co se bude každému hodit, mu bylo jasné od začátku. Jenže kde ten začátek byl?

V Alpách na jedné procházce se psem. George byl zemědělský inženýr, měl rád přírodu a svého pejska venčil moc rád. Psala se 40. léta minulého století. Psík proběhl každým chroštím a domů si v srsti přinesl celou sbírku bodláků.

Obyčejný člověk by bodláky psovi z chlupů jen odstranil, ale Mestral byl hlava mazaná a hned ho napadlo, jak je úžasné, že chlupy a bodláky drží pohromadě. „Tehdy jsem si uvědomil, že bodláky a chlupy mého psa vytvořily dokonalý zapínací efekt,“ podotkl později vynálezce. Myšlenka nového zapínání byla na světě.

Ještě to chtělo domyslet, z jakého materiálu se zip vyrobí, aby vše dobře drželo pohromadě a zároveň aby vše šlo také lehce rozepnout. Nakonec Mestral použil textílii a nylonové háčky, které se na látku přichytávají velice podobně jako bodláky na psy či oblečení.

Jinde velcro, u nás sucháč

Svůj vynález Mestral pojmenoval „velcro“ podle slov pocházejících z francouzštiny „velours“(samet) a „crochet“(háček). I obchodní známka, pod kterou se tento vynález prodává leckde po celém světě, nese název velcro neboli sametový háček. U nás se mu říká suchý zip nebo prostě sucháč.

Vyrábí se tkaním nylonového vlákna. Tkanina, co vznikne, se skládá z mnoha malých smyček. Ta druhá část se vyrobí tak, že se smyčky rozpůlí a z každé z nich vzniknou dva háčky. Pak se látka zahřeje, aby se podoba obou částí stabilizovala a už se neměnila.

Když chcete rozpojit či spojit tyto dva díly kolmo k sobě, jde to snadno, ale když byste je chtěli od sebe roztrhnout zboku, nepovede se vám to. Odpor suchého zipu vůči bočním silám je neuvěřitelný.

Při jednom pokusu se zipem o ploše menší než 120 mm vědci nestačili valit oči. Tento maličký suchý zip odolal síle smyku (boční síle) a udržel tak váhu jedné tuny. Přitom když se na něj jde správným směrem, rozepne ho i malé dítě.

Výhody suchého zipu jsou nasnadě. Převrat způsobil třeba ve zdravotnictví, tady se používají dlahy na suchý zip. Využití našel i v kosmonautice, jsou jím například připevněny solární panely na některých satelitech.

Revoluci tento vynález způsobil v obuvnictví. Malé děti, které by si ještě zdaleka nedokázaly sami zavázat tkaničky, si dokážou obout boty se sucháčem jedna dvě. Další výhodou tohoto zapínání je, že zatímco obyčejné zipy se rozbijí nebo vám dokonce přiskřípnou kůži, se sucháčem nehrozí ani jedno.

Maminky by si jistě už nedovedly představit plenky bez zapínání na suchý zip, nosíme i sucháčově zapínané peněženky, tašky, kapsy. 

Myslíte si, že suchý zip nemá ve filmu co dělat? Že to není dostatečně zajímavý vynález? Přes to jsou o něm zmínky leckde. Třeba ve filmu Star Trek se tvrdí, že sucháč k nám přinesli mimozemšťané, to samé zaznělo i ve filmu Muži v černém.

Tam se o tomto vynálezu zmiňuje jeden z hlavních hrdinů Zed: „Suchý zip je technologie mimozemšťanů, kterou muži v černém zabavili.“ Tohle je narážka na fakt, že mnoho Američanů si myslí, že sucháč je výplodem badatelských myslí v NASA.