Chtěli, aby se ze mě stala chodící kostra

O hrozivých vzkazech hovořila Emma v interview pro magazín Fabulous. Od roku 2006 byla členkou komunity vyzáblých dívek, jejichž životním stylem a vyznáním je anorexie a které se pro radu a podporu od svých soukmenovkyň scházejí online na tzv. pro-ana webech. „Dokážeš to, ty to zvládneš,“ vyzývaly ji ostatní dívky, když chtěla s hladověním přestat.

A tak se v diskusích s ostatními učila, jak potlačit pocit hladu i prostřednictvím nejrůznějších léků, jak se motivovat k hladovění, zaznamenávala dny, kdy nic nepozřela, případně jen malé množství jídla. Nebo spíše náhražek jídla. Ostatní dívky jí také radily, kterak má anorexii skrýt před rodinou a přáteli. Nikdo nesměl nic poznat.

Stydím se za své vzkazy

Pro-ana weby jsou proslulé fotogaleriemi s vyhublými dívkami, je to tzv. „thinspirace“. Při čtení anorektických zaříkadel jako „tuk je špinavý, kosti jsou čisté“ nebo „tuk je parazit na vašich kostech“ úplně mrazí v zádech.

„Nyní se za to stydím, ale i já jsem psala jiným holkám podobné vzkazy. Ať vydrží, ať nepřestávají. Dokud nebudou jen kost a kůže,“ uvedla v magazínu Emma. Problémy s příjmem potravy u ní začaly v patnácti.

„Nevypadala jsem jako dívky ve škole. Ony byly elegantní a vkusné, já vysoká a klátila jsem se. Přezdívaly mi Emmaphant (spojení jména a anglického slova slon – pozn. red.), i když jsem na svou výšku neměla nějak šílenou váhu,“ vzpomínala dívka. Kruté komentáře spolužaček začaly doslova rozežírat její sebevědomí. Den po narozeninové párty to všechno začalo.

„Snědla jsem pizzu, pak plátek chleba, šla domů a všechno vyzvracela. Zjistila jsem, že tohle je cesta, jak jíst cokoliv a přitom hubnout. Stalo se to mým životním stylem,“ popisovala prvopočátky bulimie.

Je to přece životní styl

Když bylo Emmě osmnáct, odstěhovala se od rodiny a žila sama ve vlastním bytě. Právě tam viděla dokument o pro-ana webech a okamžitě se na některé z nich zaregistrovala. Tam ji záhy přesvědčily, že anorexie není nemoc, jen určitý životní styl, který jiní prostě nechápou.

„Během jednoho roku jsem dostala svůj jídelníček na samou mez možného. Na snídani jsem měla grep, jablko na oběd a odpoledne sendvič. Moje bulimie se proměnila v anorexii,“ konstatovala Emma s tím, že jejím cílem bylo pouhých 300 kalorií denně a po třetí odpoledne už nejíst. Navíc cvičila tak, aby spálila minimálně 500 kalorií denně. „Prostě jsem jen poslouchala rady z webu.“

Jak výrazněji hubla, její blízcí si toho povšimli. Přítel Chris i rodiče se začali obávat nejhoršího. „Zkoušeli mi pomoci, ale já neposlouchala. Po loňské hádce s Chrisem už jsem nechtěla žít. Předávkovala jsem se léky a pořezala zápěstí. Nakonec jsem ale ještě stihla zavolat kamarádce, díky tomu mě zachránili,“ vyprávěla Emma.

Deset měsíců

Pak už se konečně začala léčit. Trvalo to deset měsíců, než se dostala znovu na svou zdravou váhu. Nyní jí znovu vyváženě a je pod dohledem lékařů. „Ale anorexie je něco, čeho už se nikdy nezbavím, vždy s tím budu muset žít. Naštěstí mě podporovala rodina i můj přítel. Jinak bych to asi nezvládla,“ dodala dnes již zdravá dívka se sympatickou vizáží.

A co říká na pro-ana stránky dnes? „Lžou. Jsou nebezpečné, nutí dívky do šílených věcí. Nakonec mohou ve výsledku i zabíjet. Tyhle rady nejsou k ničemu,“ zakončila Emma.