MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Ameni stále věří, že jednou někoho potká, zamiluje se a vdá. Jenže až svatební den přijde, manžel neuvidí její hnědé oči a dříve krásnou tvář a ona neuvidí jej. A to vše jen proto, že Madžíd Movahedi jednoduše neunesl její výhradu vůči jeho dvoření.

Nejen pomsta, ale i prevence

Nyní pro něj žádá oslepení, tedy trest v duchu dávného „oko za oko“, což islámské právo umožňuje. „Nechci ho oslepit jen z pouhé pomsty,“ řekla Bahramí stanici CNN v bytě svých rodičů v metropoli Teheránu. „Jde mi o prevenci, aby se něco podobného už nestalo někomu dalšímu.“

Ameni se poprvé s Movahedim setkala v roce 2002, když spolu navštěvovali stejnou univerzitu. Jí tehdy bylo čtyřiadvacet, jemu devatenáct. Nikdy si ho pořádně nevšimla, až ve chvíli, kdy chodili do stejné třídy. Tam se jí také poprvé dotknul. „Odsedla jsem si, ale udělal to znovu,“ popsala Ameni.

Na takové chování nebyla zvyklá, byla vychována jinak. I proto se postavila a před celou třídou na něj začala křičet. Movahedi na čas couvl, ale zkoprnělý nebyl dlouho. Další dva roky jí nadbíhal, dvořil se jí, navrhoval sňatek a vyhrožoval násilím, pokud ho odmítne. „Řekl mi, že mě zabije. Řekl, že musím souhlasit.“

Když ani po dvou letech vytrvalého obtěžování Ameni na jeho návrhy nekývla, změnily se výhružky v opravdové násilí. Jedno listopadové odpoledne roku 2004 na ní zaútočil. Stalo se to na autobusové zastávce. Přikročil k ní zezadu, když se otočila, zahlédla ho a pak už cítila jen obrovskou bolest. Něco na ní hodil, chrstl. Cítila oheň ve tváři, to její obličej leptala žíravina.

„Jen jsem ječela, že hořím, hořím. Proboha, zachraňte mě někdo, pomozte mi, křičela jsem,“ vzpomíná na hrozivou chvíli Ameni. Kyselina brzy pronikla do očí a stékala po tváři a na ústa. Když skryla tvář do dlaní, stékal potůček kyseliny i po jejích prstech a předloktí.

Dva týdny po útoku se Movahedi sám přihlásil na policii. Byl usvědčen a odsouzen k mnohaletému žaláři v roce 2005. Nikdy se však neomluvil, nikdy nepocítil výčitky svědomí za to, co Ameni udělal. „Jen řekl, že to udělal, protože ji miloval,“ uvedl Amenin právník Ali Sarrafi.

Nepřijala „krvavé peníze“

Oběti útoků v Íránu obvykle přijmou tzv. „krvavé peníze“, což je vykoupení viníka namísto krutého trestu. Ameni neměla dost peněz na rostoucí lékařské výdaje, ale přesto tyto „krvavé peníze“ nepřijala. Odmítla, chtěla pro útočníka stejná muka, jaká „dopřál“ on jí.

„Řekla jsem soudci, že chci oko za oko. Lidé jako on by měli zažít utrpení, které mi způsobil,“ prohlásila Bahramí.

Její žádost tehdy pobouřila řadu ochránců lidských práv, jakkoliv nezpochybňují bolest a utrpení, které zažila. Islámské právo však hovoří jasně, a tak loni íránský soud Ameni vyhověl. Do každého oka nakapou Movahedimu kyselinu, jeho odvolání bylo zamítnuto.

„Kdybych to neučinila a následoval by další útok kyselinou, nikdy bych si neodpustila, že jsem nic neučinila. Vyčítala bych si to do konce života,“ okomentovala svůj krok Ameni.

Vedle myšlenky na pomstu, která bude v nejbližších týdnech vykonána, nyní Ameni myslí také na své zdraví. Podstoupila více než desítku operací, při nichž byla částečně rekonstruována její ošklivě poničená a zjizvená tvář, ale ví, že ji čeká ještě řada dalších zákroků. Chybějí jí ovšem peníze, proto na internetu založila sbírku ve svůj prospěch.

Ačkoliv přišla o své velké hnědé oči, stále se ještě dokáže smát. A usmívá se zejména, když si představuje svůj svatební den. „Vždy vidím sama sebe jako někoho, kdo normálně vidí a vždy se vidím v nádherných svatebních šatech. A proč taky ne?“