Co musíte ochutnat, než umřete!

Smažený pavouk

Možná první krok při léčbě arachnofobie? Asi ne, ale v Kambodži jsou smažení pavouci jako delikatesa na denním jídelníčku. Proč taky ne, běhá jich tam kolem asi dost.

Pavouček, známý jako a-ping, o velikosti vaší dlaně je chován v dírách v zemi či chytán v přírodě. Po usmrcení je obalen ve směsi cukru a soli a ofritován v oleji s utřeným česnekem. A to tak dlouho, než jsou jeho nohy nehybné a tuhé. To je teprve ten správný okamžik, kdy zbytek chlupatého tělíčka už není tak odporně tekutý.

Pavouk není rak nebo langusta. Takže louskáček na klepeta můžete nechat stranou. Maso je uvnitř všech nohou, ale ta pravá lahůdka se skrývá uvnitř pavoučí hlavy. Ale i u místních se najdou dva znepřátelené tábory. Pro první z nich je obsah bříška lahůdka, druzí považují pavoukovo vejce a vnitřní orgány za nepoživatelný hnus.

Fugu

Asi jste už slyšeli příběhy o smrtících vlastnostech této exotické japonské ryby. Všechny jsou pravdivé. Ryba nazývaná blowfish nebo fugu je tak smrtelná, že chyba v přípravě může uvolnit jed do masa. Jed je přitom 1200krát smrtelnější než kyanid a každá ryba obsahuje dostatek jedu pro třicet dospělých. Ideální tip pro rodinnou večeři s otravnými příbuznými.

A teď ta horší část: smrt prostřednictvím tetrodotoxinu není zrovna mírumilovná cesta na onen svět. Ačkoliv budete plně paralyzováni, zůstáváte při plném vědomí, dokud se neudusíte.

To jsou možná důvody, proč vám v Japonsku fugu připraví pouze licencovaný kuchař podle striktně daného postupu. Také na rybích játrech a vaječnících, kde jsou jedové žlázy uložené, si nepochutnáte. Striktně zakázáno!

Nejlepším pocitem při jezení fugu je konzumace jazyku. Malé množství jedu, který obsahuje, je opravdu adrenalinovou záležitostí. Pokud vás omrzela ruská revolverová ruleta, vzhůru na fugu!

Stoleté vejce

Časový údaj zavání trošku nadsázkou, ve skutečnosti se příprava čínského stoletého vejce odehrává v řádu měsíců.

To se vezme slepičí, kachní či křepelčí vejce a obalí se do směsi jílu, popelů, solí a vápence. Ještě se zabalí do rýžové slámy a uloží do koše či sklenice. Časem jíl tuhne a s ním i celý obal v povrchovou krustu. Kyselina, kterou obsahuje, vápenec konzervuje a zároveň chrání vejce před zkažením. Po zhruba třech měsících jsou vajíčka vyloupnuta a připravena na jídelní stůl.

Zatím nic zajímavého, zážitek spíše spočívá ve vizuálním dojmu než chuti. Žloutek přijme tmavozelenou barvu, zatimco bílek se obarví do zajímavé hnědé. Ale chutná podobně jako osmažený, žloutek má silnou smetanovou příchuť.

Odori ebi

Bezpečnější záležitost z japonské kuchyně. Odorbi ebi - hrubě přeloženo - znamená “tančící garnát". Jedná se totiž o typ sushi, jenž obsahuje živé miniaturní garnáty. Opravdu živé, takže vás budou při kousání trošku obtěžovat hýbající se tykadla a nohy.

Garnát je předtím ponořen to sake, je tedy drobet intoxikován. Speciální omáčka už jen dokresluje výjimečný gurmánský zážitek, který můžete zažít jen v Tokiu.