Záhadami opředené rukopisy

Necronomicon

Toto smyšlené magické dílo napsal někdy v 7. století podle amerického spisovatele, mistra fantastické literatury Howarda Phillipse Lovecrafta (1890–1937), šílenec arabského původu, který se jmenoval Abdul Alhazred. Kniha je prý plná rituálů černé magie a návodů, jak k sobě přivolat dávné temné bohy, kteří neustále touží po slávě a moci. Se spojením s božstvy vám pomohou i zvláštní nákresy v Knize mrtvých jmen.

Ve svém díle Lovecraft popisuje tajemnou dávnou civilizaci, která přišla na naši planetu z neznámého kouta vesmíru. Tato civilizace se usídlila v oceánech, kde si začala budovat města. V nich žili zvláštní nestvůry, které se pak usadili i na souši. A aby nemuseli pracovat, využívali lidskou rasu jako otroky. O Necronomiconu se Lovecraft poprvé zmiňuje v roce 1922 v povídce „The Hound“. Spisovatel sám tvrdil, že Necronomicon je jeho výmyslem a že název ho prý napadl ve snu. Někteří odborníci však tvrdí, že přinejmenším námět Necronomiconu mohl být pravdivý. Lovecraft prý četl nějaké staré utajované spisy a právě na jejich základě pak vymyslel fiktivní magickou knihu.

I-ťing

Jedná se o spis ze staré Číny z doby zhruba 2000 před Kristem. I-ťing, nebo také Kniha proměn je podle některých vědců nejstarší knihou světa. Dočteme se v ní o věštění a předpovídání budoucnosti. K těmto rituálům Číňané používali želví krunýře, které se nahřály až k prasknutí. Kusy krunýře se pak sestavovaly do tzv. trigramů. Podle toho, jak výsledný tvar vypadal, se dala určit budoucnost nebo odpověď na otázku.

Kdo je autorem tajemné knihy? Staří Číňané tvrdili, že Knihu proměn napsal bůh a císař v jedné osobě Fu Hi. Do knihy také svými poznámkami přispěl král Wen, vévoda z Čou a Konfucius. Autoři do spisu zaznamenali několik tajemných znaků, které dnes již v čínské abecedě nenajdeme. Také popsali detailně způsob věštění. Trigramy vytvoří hexagramy, ve kterých najdeme odpovědi na všechny možné otázky. Na jednu otázku můžete dostat až neuvěřitelných 400 odpovědí.

Tajemný čínský spis vzbudil pozornost u odborníků z řad astrologů i filosofů. Knihu proměn studoval také psychoanalytik Carl Gustav Jung (1865–1961), a to celých třicet let.

Ďáblova bible

Záhadným spisem by se mohla pochlubit i Česká republika, kdyby jí ovšem nebyl během třicetileté válce v rove 1648 ukraden. Tehdy se Ďáblovy bible, největšího rukopisu na světě, zmocnili Švédové a v jejich zemi zůstal Kodex Gigas, jak se také Ďáblově bibli říká, dodnes.

Ďáblova bible je opředena záhadami už od doby svého vzniku v letech 1204–1227. Podle pověsti je Kodex Gigas dílem mnicha z benediktinského kláštera v Podlažicích na východě Čech, který měl být zaživa pohřben. Hříšný mnich se ale hrůzné smrti vyhnul, když za jedinou noc vytvořil největší knihu na světě. Starý příběh říká, že mnich si zavolal na pomoc ďábla. Zjistil totiž, že knihu o rozměrech 92×50,5 centimetru není sám schopen napsat. Ďábel práci tedy dokončil a na straně 290 zanechal svůj portrét – děsivého satanáše se zeleným obličejem a dvěma jazyky.

Jaké záhady spis ještě ukrývá? Písmo vypadá skutečně tak, jako by celá kniha byla napsána za velmi krátkou dobu. Autor také nemohl být snad nikdy unavený nebo hladový, to by se na písmu projevilo. Na svou dobu byla kniha také velmi drahou záležitostí. Jen na výrobu desek byla potřeba kůže ze 169 zvířat. V největším rukopisu světa jsou zobrazeni démoni a ďábelská stvoření či zvířata. Takové nestvůry by však ve Starém nebo Novém zákoně neměli být. Aby toho nebylo málo, v Ďáblově bibli chybí osm listů a části některých textů jsou záměrně rozmazány. Co na nich bylo?

Voynichův rukopis

Voynichův rukopis je nejzáhadnějším spisem světa. Své jméno získal podle newyorského knihkupce Wilfreda M. Voynicha, který ho koupil v roce 1912. Původ rukopisu musíme hledat v dobách baroka, kdy ho slavný učenec Anthanásius Kircher získal od botanika Marcuse Marciho, který působil na dvoře císaře Rudolfa II. Panovník také nějaký čas rukopis vlastnil, zaplatil za něj dokonce 600 zlatých. Na tehdejší dobu to byla velká částka.

Kdo ale rukopis napsal, to je záhadou. Podle jedné teorie by mohl být jeho autorem středověký mág John Dee. Vědci určili dobu vzniku spisu do roku 1586. Pokud byste do rukopisu nahlédli, moc byste se toho nedozvěděli. Písmo, které autor použil, se zatím nepodařilo rozluštit.

Na 170 stranách najdeme jak tajemný text, tak obrázky, které zobrazují neznámé zvláštní druhy rostlin nebo astrologické nákresy. Dále v knize můžeme vidět i kresby malých žen v koupeli, která připomíná systém vnitřních orgánů člověka.

Rukopis se pokoušel rozluštit už Athanasius Kircher, ale bez úspěchu. S novým vysvětlením obsahu rukopisu přišel až americký historik William Romaine Newbold. Ten v písmu hledal těsnopisné body a dospěl k závěru, že v knize jsou popsány objevy anglického vědce a filosofa Rogera Bacona (1214–1294). Na stranách Voynichova rukopisu tak najdeme informace o optice, fyziologii, astronomii a mechanice. Newboldova teorie ale dodnes nebyla oficiálně uznána, a tak je rukopis stále záhadou.

Nutno dodat, že jedno tajemství za druhým skrývá mnoho knih. Za všechny můžeme jmenovat třeba Bibli nebo egyptský Kodex Tchacos. Vědci, historici i záhadologové tajemné spisy rozebírají ve svých pracích. Pokud vás tedy zajímají další záhadné knihy, můžete po jejich tajemstvích začít pátrat.