Co o nás říká naše jméno?

V současné době řada odborníků tvrdí, že jméno dokáže prozradit naše vlastnosti a povahu. Je to skutečně tak?

Slyšeli jste někdy latinské slovní spojení „Nomen omen“? Poprvé se objevilo v divadelní hře Peršan antického dramatika Tita Maccia Plauta. Na jevišti tehdy doslova zaznělo „nomen atque omen“, což dodnes vyjadřuje jméno, které charakterizuje člověka jím pojmenovaného. Titus Maccius Plautus ve svém dramatu pojmenoval prostitutku Lucris. Toto jméno má základ v latinském slově lucrum, překládaném jako zisk. A lehká děva v Peršanovi byla skutečně ziskuchtivá.

Ještě před slavným římským dramatikem si lidé dávali jména vystihující osobnost. Dnes bychom dávná označení našich nejstarších předků nazvali spíše přezdívkami než skutečnými jmény.

Každý z nás se jistě už někdy setkal s významy jmen. Jen málo rodičů však své děti pojmenovává podle starých a zažitých významů jmen. Dnes se klade důraz hlavně na originalitu nebo rodinnou tradici. Přitom prý právě jméno, které dostaneme při narození, ovlivní naši budoucí povahu a charakter. Dokonce jméno působí na psychiku jeho nositele. Všem těmto vlastnostem ale lidé v dnešní moderní době moc nevěří. Z průzkumů vyplývá, že jenom velmi malé procento rodičů přemýšlí nad významem jména svého dítěte.

A z jakého důvodu si lidé začali dávat jména? Vznik křestních jmen byl zcela logický. Pojmenování člověka odlišovalo od ostatních a vznikl tak zvláštní, individuální jedinec ve společnosti. Jméno zároveň vystihovalo povahu a vlastnosti svého nositele. Díky jménu byl každý člověk specificky zařazen do společnosti.

V dřívějších dobách nebylo zvykem dávat jméno dětem hned při jejich příchodu na svět. Jméno dostávali až v dospělosti, kdy už bylo možné sledovat a popsat jejich vlastnosti. Někteří jedinci byli pojmenováni na základě zvláštní události nebo hrdinského činu. V období vzniku osobních jmen je dostávali jen osoby vyššího společenského postavení, hlavně vládci nebo šlechtici. Těm chudším se říkalo například „ševče, kováři…“, prostě se oslovovali povoláním.Postupem času dostávali jméno děti již při narození. Potomci osob z vyšších společenských vrstev dostávali taková jména, která zdůrazňovala jejich majetek a důležitost. Jako příklad si můžeme uvést již Slovany. Ti bohatší se nazývali jmény složenými z více slov, která je také charakterizovala, jak bylo zvykem. Do dnešní doby se dochovala jména jako Vojtěch, Ludmila, Jaroslav nebo Miroslav. Chudí Slované měli jména jednoduchá, například Chval, Dobroš nebo Odolen. Jak si jistě všimnete, i tato označení lidí vyjadřují jejich vlastnosti.

Podle průzkumů se dnes při výběru jmen projeví vzdělání nebo povolání rodičů. Lidé se základním vzděláním dávají svým potomkům hlavně slovanská jména. Častý je například Jiří, Petr, Kateřina nebo Anežka. Vzdělanější rodiče dětem vybírají jména ze slavné historie – Matěj, Cyril, Vilém, Eliška a Johana.

Jména jsou také módní záležitostí. V každé době se objevila ta, která byla nejvíce populární. Prvním módním obdobím křestních jmen bylo šíření křesťanství. Děti se tak jmenovaly podle postav z Bible, podle evangelistů nebo svatých. Od těch dob nesou lidé jména jako Jakub, Matouš, Josef, Adam, Marie, Eva, Anna a podobné. Cizí jména přicházela do Čech s manželkami Přemyslovců. V době renesance byla v módě jména latinského a řeckého původu. V renesančních Čechách byste proto často potkali Filipa, Kateřinu, Veroniku nebo Kláru. V baroku byla nejpopulárnějšími jmény Marie a Josef. Dnes jsou v oblibě jména cizího původu, nejčastěji ta hebrejská, řecká, latinská nebo německá. I jména z orientálních zemí u nás rostou na popularitě.

Rodiče by si však při výběru jména měli dát dobrý pozor. Některá (často velmi netradiční) jména mohou ve společnosti způsobit nepříjemné situace. Dětem pak rozhodně nebude příjemné, když se jim bude okolí právě kvůli jménu posmívat. Nesprávně zvolené jméno může dítěti tedy ublížit. Z lékařských studií se dozvídáme, že děti s neobvyklými jmény trpí častěji psychickými poruchami.