MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Elektrizující pohled na tribuny, které od každého jednotlivce na sedačce vyzařují jednotnou bílou. Tradice pamatující již pěknou řádku let má v současné době hodně oblíbenců. Těmi oblíbenci máme na mysli především hokejové kluby, které se v době play-off nejednou odhodlaly vyzvat fanoušky, aby vytvořili svým hráčům nezapomenutelnou atmosféru.

Přestože nyní má Bílé peklo (v Angličtině White out) kromě jiného i marketingový účel, původní vznik této tradice se stal symbolem něčeho zcela jiného. Vše odstartoval rok 1982, když se ve vyřazovací části zámořské NHL proti sobě střetly týmy Vancouveru Canucks a Chicaga Blackhawks.

Provokace soupeře či symbol beznaděje

Tehdejší trenér Kosatek Roger Neilson nebyl zrovna dvakrát spokojený s posuzováním hlavního rozhodčího. Jeho hněv nakonec vystupňoval do takové míry, že po jednom z diskutabilních písknutí začal nad hlavou mávat bílým ručníkem jako symbol bezmoci a odevzdání. K jeho gestu se posléze přidalo hned několik hráčů Vancouveru.

V následujícím utkání v Pacific Coliseum (domácí svatostánek Canucks) se fanoušci v rámci solidarity s koučem a hráči přidali a na tribunách tak vznikl onen „bílý efekt”, který ve Vancouveru drží dodnes. Od této doby začaly ostatní kluby Bílé peklo napodobovat. Například Winnipeg v roce 1987 v sérii proti Calgary rozpoutal na tribunách tzv. „Winnipeg White Out,” jenž byl reakcí na červené céčko, které Calgary mělo na dresech. Jets sérii vyhráli suverénně 4:0 na zápasy, a tak se domnívali, že jim tato tradice přináší štěstí.

Bílé peklo zažil i Liberec

Bílé peklo se používá na mnoha stadionech dodnes, samozřejmě ale nezaručilo každému týmu automaticky vítězství. V nynější podobě se především jedná o znázornění atmosféry play-off, která je v mnoha ohledech zcela jedinečná. Přestože se jedná výhradně o záležitost slavné NHL, tradici s bílými ručníky a tričky pamatujeme i u nás v Česku. Na play-off ji oživil například hokejový klub Bílí Tygři Liberec.

Svým způsobem celá tradice trochu zešedivěla, především proto, že se jí snaží napodobit mnoho dalších týmů. Zřejmě nikdy už se však nedočkáme stejného momentu, jako v roce 1982, kdy Roger Neilson na střídačce ve vlnách beznaděje zamával ručníkem nad sebou.