Jak blízko měla posádka Apolla 13 ke smrti

V Komarovově stínu

Téměř na den přesně, také v dubnu, avšak 3 roky předtím než odstartovali Lovell, Swigert a Haise v Apollu, se do vesmíru chystal také sovětský kosmonaut Komarov. Na riskantnost a nedostatečnou přípravu jeho mise upozorňoval i Gagarin, jehož několikastránkový dopis se měl údajně dostat až k Brežněvovi. Nehnul s ním a Sojuz 1 odstartoval. V té době již chyběla Sovětům osobnost legendárního konstruktéra a inženýra Sergeje Koroljova, který se výraznou měrou podílel na úspěchu jejich vesmírného programu, a jeho nástupci měli problém odstranit velké množství chyb, které se objevily již při testech zařízení. Přesto byl stroj vypuštěn. Snad i Komarov sám musel vědět, že jeho mise je předurčena k neúspěchu. Přesto do ní šel. Problémy nastaly již v průběhu mise, osudným se mu ale stalo přistání. Padák, který měl zbrzdit klesání kabiny, selhal a její rychlost se stále zvyšovala. S ní rostla i teplota uvnitř, což dokazuje jedna z mála zpráv, které se podařilo zachytit americkým tajným službám. Výsledkem je internet plný obrázků Komarovovy pitvy, při níž však byly zkoumány již jen jeho oharky.

Podobnost čistě náhodná?

Přestože Sovětský svaz všechny detaily o případu tutlal, na veřejnost přece jen prosákly jisté informace, které bezpochyby museli znát i astronauté pouštějící se do výzkumných misí Apollo. U 13ky ale problémy nikdo nepředpokládal. Větší obavy panovaly u průkopnického letu Apollo 11, jemuž předcházelo několik obletů Měsíce v kabině Apolla 8 a nešťastný požár uvnitř modulu při testech na mysu Canaveral, který stál život 3 astronautů. Hlavním smyslem vypuštění Apolla 13 byla snaha o získání dalších informací o Měsíci, které měly připravit podklady pro jeho případné další využití a osídlení.

Co se vlastně stalo s Apollem 13?

Již v průběhu letu, ještě před plánovaným přistáním na planině Fra Mauro, došlo k výbuchu jedné z kyslíkových nádrží. Ten kromě nedostatku tohoto plynu pro posádku způsobil vážné poškození servisního modulu, jehož vlivem mise nemohla být uskutečněna a posádka s řídicím střediskem začala bojovat o návrat. Z víceméně nenápadné a v té době snad již i rutinní mise se v průběhu několika následujících hodin stala přehlídka vynalézavosti. Posádka se po mnoha peripetiích nasměrovala k Zemi díky energii z předčasně oživeného lunárního modulu, který však neměl tepelný štít. Před sestupem do atmosféry si tak astronauti museli opět přelézt zpět do poškozené lodi. Pomocí nouzového scénáře se tak dostala posádka zpátky na Zemi, a ač let Apolla 13 nesplnil zadaný úkol, stal se legendou, které se dočkala knižního i filmového zpracování.

Zvláštnosti programu Apollo

Nešťastný let Apolla 13 nebyl jedinou nestandardní věcí celého programu. Zajímavé je, že během pilotovaných letů nebyly žádné oběti, kromě úplně první rakety, Apolla 1. A tam kosmonauté zemřeli na zemi při zkouškách 14 dní před startem. Náhlý požár zapříčiněný zkratem kabeláže je beznadějně uvěznil v zamčeném modulu. Jeden by řekl, že taková raketa, která zabije astronauty už na zemi, pro ně nemůže být bezpečná. Ale byla. Asi se cítila lépe ve vzduchu a ve vakuu.

Další zajímavou věcí je to, že Američané do té doby neposlali na Měsíc žádnou automatickou sondu, která by hladce přistála a zase se vrátila na planetu Zemi. Prostě tam poslali lidskou posádku bez vyzkoušeného návratového postupu. Vyšlo to překvapivě všechno bez chyby, tedy až na zmíněné Apollo 1 a Apollo 13.

V neposlední řadě je zajímavé to, že Američané, ale i Sověti, se přestali o Měsíc zajímat po letu Apollo 17. Sověti zničili připravené vylepšené rakety N-1 a přestali posílat na Měsíc automaty. Američané nijak nerozvíjeli motory F-1 rakety Saturn 5, nejsilnější v té době, a ani je nenapadlo přemýšlet o nějaké měsíční základně. Prostě Měsíc nechaly obě supervelmoci být a nestarali se o něj. Bylo to zvláštní. Jako kdyby o pár let dříve vyletěl Gagarin a všichni si řekli: „No co, byl první a už nemá cenu nic zkoušet, vzdáváme všechny naše plány.“