Na Marsu už úspěšně přistálo celkem 9 sond. Chystá se na něj však lavina dalších expedicí.

První lety k rudé planetě

Pokusy dosáhnout automatickou sondou blízkosti našeho nejbližšího planetárního souseda – Marsu – začaly ještě před Gagarinovým letem na oběžnou dráhu. V roce 1960 odstartovaly 2 sovětské kosmické sondy 1M-1 a 1M-2, ale vůbec nedosáhly zemského orbitu. Další tři sovětské pokusy o dva roky později rovněž skončily neúspěchem, přestože se sondou Mars 1 se spojení ztratilo až čtyři měsíce po její pouti k rudé planetě. Následovaly dva americké pokusy v roce 1964. První z nich, Mariner 3 dopadl podobně jako sovětští předchůdci, ale Marineru 4 se již povedl úspěšný průlet kolem Marsu a poslal zpátky na zemi jeho fotografie. Po Marineru 4 následovaly ještě dva úspěšné americké průlety kolem planety v podobě Marineru 6 a 7.

První úspěšná přistání

Logický další krok po úspěšných průletech kolem planety byla orbitální sonda Marsu. Po čtyřech neúspěších sond 2M, Mariner 8 a Kosmos 419 se to v roce 1971 poprvé povedlo sovětské sondě Mars 2. Ta letěla k rudé planetě ve dvojici se sesterskou sondou Mars 3 a obě dvě měly i přistávací modul. Zatímco u Mars 2 se při sestupu modulu ztratilo spojení, modul sondy Mars 3 jako první přistál na povrchu a odeslal jeho snímky, byť spojení trvalo jen 14 vteřin. Sověti tím získali důležité prvenství a tak trochu „oplatili“ Američanům výsadek jejich astronautů na povrch Měsíce. Další iniciativa v průzkumu Marsu ale přešla do rukou jejich zámořských soupeřů. Všechny další sondy sovětského programu Mars totiž skončily neúspěchem. Naproti tomu Spojené státy poprvé úspěšně přistály na povrchu planety o pět let později, tedy v roce 1976 přistávacími moduly Viking 1 a Viking 2, které přinesly mnoho vědeckých poznatků a pracovaly několik týdnů. Američané i Sověti si pak v průzkumu rudé planety dali pauzu a vrátili se k ní až v roce 1988 částečně neúspěšnou sovětskou misí „Phobos 2“. Tato sonda měla přistát na povrchu měsíce Marsu Phobos, ale dosáhla jen na jeho orbit.

Americký výzkum

Poté už sklízeli úspěchy a přistávali na Marsu pouze Američané. Téměř deset let po sondě Phobos 2 vysadili na povrch planety první vozítko Sojourner, který urazil celkem asi 80 metrů kolem přistávacího modulu. Následovaly známé vozítka Spirit a Opportunity, které měly již o mnoho dokonalejší systémy. Nejvyspělejším pohyblivým autonomním vozidlem na povrchu Marsu však byl rover Curiosity, který po přistání v roce 2012 pracuje a jezdí po povrchu rudé planety dodnes. Američané své úspěchy doplnili ještě povrchovými misemi sond InSight a Phoenix, čímž počet přistání na našem nejbližším planetárním sousedovi dosáhl devíti. Jeden sovětský úspěch a osm amerických. Nic na tom nezměnil ani pokus agentury ESA Evropské unie, při kterém bylo s přistávacím modulem Beagle ztraceno spojení.

Co na Mars už letí a co se na něj chystá

Z uvedeného vyplývá, že povrchu rudé planety dosáhly zatím jen dvě země, Sovětský svaz a Spojené státy americké. To se ale možná změní už příští rok. Na cestě k ní je totiž čínská sonda Tianwen-1, která plánuje přistání na červenec 2021. Na palubě nese rovněž vozítko, které se má prohánět po povrchu planety. Američané chtějí trumfnout své předchozí úspěchy a ve stejnou dobu má na Marsu přistát sonda z mise Mars 2020, která s sebou bude mít autonomní vrtulník, jež bude zkoumat vlastnosti atmosféry. K rudé planetě letí i sonda Spojených arabských emirátů, která se ale spokojí pouze s navedením na orbit.

A co se chystá v budoucnosti? Jakkoliv Elon Musk dokáže zbláznit davy, jeho proklamacím o tom, že člověk vstoupí na povrch Marsu v roce 2024, se může rozumný člověk jen smát. Není to možné ani v roce 2030, vždyť člověk v současnosti nevládne ani kompetencemi dosáhnout Měsíce a vrátit se bezpečně na Zem. Jako další logický krok se tedy jeví odebrání vzorků povrchu Marsu a jejich doprava zpátky na Zemi. To by se nejdříve v roce 2025 mohlo uskutečnit v rámci ruského programu Mars-Grunt a o rok později amerického Mars Sample Return Mission. Mimo těchto dvou tradičních kosmických velmocí se ale takovýmto programem zabývají Čína, Francie a Japonsko.

Až po úspěšném návratu velkých automatických sond z Marsu můžeme uvažovat o pilotovaných letech. Budoucím úspěchům v průzkumu rudé planety každopádně přejme štěstí.