Létající auto nemusí mít jen Fantomas

Létající tank

Vyrobit ho zkoušeli lidé už během 2. světové války. Třeba ruský letecký konstruktér Antonov vyvinul létající tank, který měl po shození z těžkého bombardéru doklouzat vzduchem za nepřátelské linie.

První opravdu funkční autoletadlo ale vyrobil na konci 40. let letecký inženýr Moulton Taylor. Jeho „Aerocar“ nebyl dosud překonán, jako jediné autoletadlo tehdy získalo současně povolení k silničnímu i letovému provozu.

Po silnici mohlo jezdit až 113 km/hod, ve vzduchu i dvoustovkou. Proměna auta v letadlo trvala pouhých 5 minut. Měl se vyrábět ve velkém, ale nevyšlo to. Bylo jich vyrobeno jen šest. Pro sériovou výrobu Taylor nenašel investora.

Nebeská dálnice jako v Pátém elementu
Na konci 20. století začal vyvíjet nová autoletadla americký konstruktér Paul Moller. Jeho „Skycar“ dokonce nepotřebuje letiště, umí se vznést i přistát z místa, mohl by létat ve výškách kolem 9000 metrů a dosáhnout rychlosti až 600 km/hod. Ovšem tyhle skvělé schopnosti má zatím jen na papíru, ve vzduchu toho ještě moc nedokázal.

Jak by to vlastně ideálně nad našimi hlavami mělo vypadat? Člověk by si obojživelníkem dojel normálně po silnici k nejbližšímu letišti, tam by se jeho autoletadlo proměnilo a dál už by se pohyboval vzduchem.

Naváděl by ho GPS systém, ve vzduchu by byly virtuální silnice. Pilot by je viděl na monitoru, stejně jako další letouny okolo sebe, ale bezpečně by ho až na cílové letiště dovedl autopilot. Tam by se z letadla stalo opět auto a řidič by se sám spokojeně dovezl až ke dveřím svého domu.

Kdy budou pojízdní létající obojživelníci brouzdat nebe nad našimi hlavami, to nikdo neví. Ale co bylo kdysi jen v knihách Julese Verna, to dnes běžně používáme a nepřipadá nám to vůbec divné. Tak třeba naše vnoučata už budou létat autoletadlem a my jim nebudeme sto vysvětlit, že „tohle“ za našeho mládí opravdu nebylo…