Češi jsou v háji, komu fandit?

Byla to podívaná jen pro otrlé povahy. Ještě patnáct minut před koncem čeští fotbalisté vedli 2:0 a v jejich domovině se chystaly oslavy postupu.

Čtvrthodinu poté ale žádné veselí nevypuklo. Místo toho fanoušci jen nevěřícně znovu prožívali pocity zmaru a nevěřícně kroutili hlavami nad tím, jak je možné ztratit vyhraný zápas. Reprezentanti by nejspíš na toto téma mohli sepsat dokonalou příručku. Dokonale selhali, a to všichni, včetně obdivovaného gólmana Petra Čecha.

Myšlenky na páteční čtvrtfinále s Chorvaty tak byly krutě zapuzeny, ve Vídni si proti vyslancům z oblíbené letní destinace Čechů zahrají Turci.

Zcela mimo, ale nezlepší vám tohle náladu?

Hm, ne? Je to pouze fotbal a slova jako tragédie nebo katastrofa tady nejsou na místě. Euro pokračuje a abychom si při něm užili ještě trochu zábavy, je potřeba vybrat nový tým pro důkladné fandění v hospůdkách i doma u obrazovek. Tak do koho tedy vložit poslední zbytky důvěry?

Je to jasné. Holanďané! To jsou nyní jedničky redakce Magazínu. Dělejte si, co chcete a fanděte si také, komu chcete, ale pro nás už teď existuje jen oranžová barva. Nejen, že se hodí k blížícímu se létu, je módní, veselá (v redakci máme mj. i oranžovou stěnu), ale navíc vypijete spoustu oranžády, když budete oslavovat góly Nizozemska. To na mistrovství připomíná nezadržitelnou lokomotivu.

Kromě toho, jsou tu i další nikoliv nepodstatné důvody, proč se soustředit na oranžovou mašinu, která zasévá tulipány všude, kam vkročí. Tak třeba, manželka Rafaela van der Varta je nejpohlednější fotbalovou partnerkou na turnaji. Cože? Že to nehraje roli? Kdo řekl, že důvody musejí být vždy fotbalové…

Ale budiž, tak tedy k fotbalu. Pamatujete si na parádní tažení předchozí generace „tulipánů“ na Euru 1988? Někteří z vás už možná ne, ale pro ty, kteří si pamatují výkony svaté trojice Ruuda Gullita, Marka van Bastena a Franka Rijkaarda, jsou zápasy současného nizozemského týmu dokonalým oživením minulosti. Parádní fotbal je zpátky, tohle je úžasná podívaná.

Holanďané svými dosavadními představeními slibují, že nebudou nudní. Žádný prešovský beton, žádné chození okolo horké kaše, hezky pořádně do ofenzívy, ono z toho něco bude. A taky že je! Tři góly Italům, čtyři Francouzům, to už je tedy solidní nářez proti finalistům posledního MS.

Tohle musí jako fotbalový důvod stačit. A k tomu tady máme kopec těch nefotbalových. Nizozemsko je podobně jako Česko malá země. Nač fandit titánům jako jsou Španělsko, Německo či Itálie… Chceme, aby se z vítězství nad Goliáši radoval David. Když už ne český, tak alespoň nizozemský.

Dále. Máme rádi sýr, Nizozemci mají pozitivní přístup k hulení (a jak známo ze Samotářů, lidi by měli více hulit, aby byli v pohodě), v Amsterodamu je kopec zábavy, máme rádi pomeranče (a ty jsou, jak známo, oranžové), nemají rádi Němce a ačkoliv tulipán není v květomluvě nikterak pozitivní (tvá krása nemá vnitřní hodnoty), ta kytka je prostě originální. No a k tomu všemu Bludný Holanďan celkem koresponduje s českou hymnou (Kde domov můj…).

Prostě důvody tu jsou a možnosti také. Šance, že se budete radovat z postupu Nizozemska poměrně dlouho, je obrovská. Takže jdeme na to, oranjes!