Úžasný souboj tenisových gladiátorů

Svým nábojem, nádhernými míči, prohozy, fantastickými výměnami, elektrizující atmosférou zvedalo z pohovek i ty, kteří ze všech sportů provozují nejraději gaučink a povalovanou. Ani fotbalové Euro nedokázalo to, co tenhle wimbledonský příběh. Na nedělní odpoledne připoutal k obrazovkám praktický celý svět.

Na centrkurtu strávili oba borci bez několika málo minut pět hodin. K tomu zápas tradičně protáhly britské dešťové přeháňky, ale ani ty nemohly rozptýlit chuť a vůni dramatu, vzrušující podívanou na obhájce trofeje a jeho mladého rivala.

To bylo lepidlo

Ale díky za ty přeháňky, jen ty totiž žasnoucímu publiku umožňovaly trochu se občerstvit nebo si odskočit. Jinak fungovala wimbledonská tráva a dění na ní jako dokonalé lepidlo. Nosy přilepené u obrazovek, zatajený dech všech okolo. Tohle byla událost, která bude v televizních archívech označena zlatým písmem.

Dokonce i ženy a dívky, které netuší, co to je zkrácená hra a kam najednou zmizelo počítání ve fiftýnech, s neskrývaným zájmem hleděly na oba sportovní gladiátory. Zábava to byla úžasná a jen těžko se dalo fandit pouze jednomu z Titánů. Kdo si zasloužil vítězství více?

Roger Federer, který je na centrálním dvorci jako ve svém obýváku? Nebo jeho vyzyvatel ze Španělska, mladý a statný Rafa Nadal? Oba byli skvostní a odhodlaní nechat na dvorci duši, nevypustit žádný míč, nepřipustit ztrátu nadějí. Každý je přitom jiný, liší se v temperamentu, stylu i charakteru. Elegán ve vestičce proti mladému divočákovi.

Šampión vs. mladá puška

Koho vybrat? Prostě se nedalo fandit pouze jednomu z nich. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak Federer, když už se zdálo, že ztratí hru, dokonale ovládl nervy i dvorec a Nadalovi jeho šanci doslova ukradl. Brilantními ranami, přesně mířenými míči a chladnokrevností.

Elegantní Švýcar dokázal několikrát utéci hrobníkovi z lopaty. Zlomený po dvou úvodních prohraných setech? Ani náhodou. Na pokraji prohry v tie-breaku, ale přesto znovu našel sílu vzdorovat a dovedl utkání až do rozhodujícího pátého setu. Nikdy neztratil víru ve své možnosti, neztratil vůli ani sebejistotu…

Nakonec se dostal téměř na dosah šestému wimbledonskému triumfu, ale dál ho už fantastický Španěl nepustil a naopak si poprvé hrábnul na nejslavnější tenisovou trofej. Tahle mladá puška, to je Federerův pravý opak. Nadal neztratil nervy, i když publikum stálo jasně na straně jeho soupeře, přesto poctivě pracoval na dvorci, dřel, běhal a pálil ostošest.

Vysoká škola sportu

Parádní tečkou za famózním soubojem nejlepších tenistů současnosti byly pak projevy obou chlapíků. Oba sportovci tělem i duší v nich složili poklonu svému soupeři. Zatímco poražený šampión zvládl porážku s dokonalou grácií, vítěz zase projevil velkou dávku velkorysosti a pokory.

Tohle byla vysoká škola sportovního chování. Žádné primadony z fotbalového trávníku, které se válejí po sebemenším doteku, pošťuchují se za zády rozhodčího a celý zápas se provztekají.

Tohle byla jiná liga. Tohle byl sport džentlmenů s těmi nejvybranějšími z nich. Na trávník hlavního dvorce přišel jeden šampión, ale odcházeli z něj dva…