Zlatý Phelps, úžasná mašina na výhry

Letošní olympiáda už zažila řadu skvělých výkonů a úžasných rekordů. A vzhledem k tomu, že běží jen něco přes týden, ještě jich spoustu zažije.

Ale to nejúžasnější dobrodružství už mají olympijští fanoušci za sebou. A nemluvíme o měsíce vyhlíženém atletickém sprintu na 100 metrů, kde Usain Bolt pokořil světový rekord a vypadal přitom, jako by běžel jen do obchodu vedle pro pečivo.

Kdepak, my mluvíme o pohádce, kterou v osmi dnech prožil americký plavec Michael Phelps.

Nic než osm zlatých
Ten na čínskou olympiádu odcestoval s cílem získat osm zlatých medailí. Veřejně to sice nehlásal, aby na sebe nenavalil ještě větší balvan, ale média to ochotně udělala za něj. Vytvořila atmosféru, že cokoliv menšího, než pokoření letitého rekordu plavce Marka Spitze z roku 1972 v podobě sedmi zlatých, by bylo vlastně neúspěchem.

Jenže fenomenální Phelps si za to může tak trochu sám. Už před čtyřmi lety v Aténách nasadil laťku proklatě vysoko, když jako vyjukaný mladíček získal jen jakoby mimoděk šest zlatých. Prostě se plaváním bavil a ono to nějak dopadlo.

Hvězda hvězd
Do Pekingu už přijížděl jako jedna z největších sportovních celebrit planety. A možná nad basketbalistou Kobe Bryantem, tenistou Rafaelem Nadalem, dalším košíkářem Jao Mingem či zmiňovaným sprinterem Usainem Boltem ještě o kousek vyčníval.

Žádný jiný plavec si nenaložil takovou porci závodů. I špičkoví borci plavou maximálně tři čtyři finále. Znamenalo to, že po celou plaveckou část olympiády, která čítala osm dní, bude mít Phelps pořádně napilno.

Byly dny, kdy zvítězil ve světovém rekordu, vylezl z bazénu, vyslechl americkou hymnu a šel se postavit na start dalšího závodu. Který opět zakončil světákem. To byl dlouhou dobu takový Phelpsův vítězný rituál. Když zlato, tak s rekordní parádou.

Občas to bylo těsné
Nejenže musel osmkrát vyhrát proti extrémně namotivovaným soupeřům (vždyť porazit Phelpse si přeje každý plavec), on navíc bojoval proti mnohem čerstvějším závodníkům, kteří se soustředili třeba jen na jeden jediný závod. Do něj upřeli svou pozornost, v něm chtěli uspět, na něj se třeba celé čtyřleté olympijské mezidobí připravovali. A pak přišel tenhle kluk z Baltimore…

Kousíček od vítězství nad americkým fenoménem byl například Milorad Čavič, který dal Phelpsovi zavařit snad nejvíc ze všech. Na stovce motýlkem vedl Čavič takovou dobu, která by mu za normálních okolností pohodlně stačila na vítězství.

Jenže na záda mu dýchal rozjíždějící se Phelps, který dokázal zvítězit o pouhou setinu – jen díky lepšímu dohmatu rovnou ze vzduchu. Srbská reprezentace se rozčilovala a protestovala. Nic naplat, Michaelův zlatý sen mohl žít dále. Ale byl to právě tento závod, který Phelpsovi překazil možnost zvítězit ve všech osmi závodech světovým rekordem.

Naděje na osmičku zlatých ale mohly padnout ještě dříve. Ve štafetách nebojuje Phelps sám za sebe, ale do značné míry se musí spolehnout na trojici dalších plavců.

Zdálo se, že na 4x100 metrů volným způsobem ho parťáci nepodrží. Američané ještě v posledním úseku ztráceli na Francouze, ale olympijský bůh přál Phelpsovi a finišujícími Jasonu Lezakovi dal doslova ploutve. Ten se kolem všech prohnal a udržel sen při životě.

Dokonalé tělo
V souvislosti s Michaelem Phelpsem se mnohdy mluví o Supermanovi. Škarohlídi pak mumlají cosi o dopingu. Faktem je, že Phelps je čistý jako lilie – dokonce podstupuje nadstandardní porci testů, aby svým výkonům dodal na vážnosti. Fenomén Phelps má totiž jiné základy.

Je to především sklon k hyperaktivitě a z něj vycházející tréninková dřina, která se podstupuje mnohem lépe s tělem, které dostal plavec naděleno. Je to totiž bezkonkurenční plavecké tělo. Úžasné náčiní, které by proslavilo jakékoliv jiné jméno, k němuž by bylo přiděleno.

Jeho velké dlaně a chodidla působí ve vodě jako ploutve. Na svou výšku má relativně krátké, zato však nesmírně silné nohy, jež nemusí za sebou tahat tak, jako ostatní. Je vysoký (193 cm), ale rozpětí jeho rukou (208 cm) odpovídá mnohem vyššímu muži.

V jeho těle byste našli jen čtyři procenta tělesného tuku, což je naprosté minimum. Phelpsovy svaly navíc regenerují o poznání rychleji než ty ostatních plavců, zatímco ostatní odbourávají únavu hodiny, jemu stačí minuty.

Jde se dál
To vše z něj dělá pana nezastavitelného. A majitele rekordních čtrnácti zlatých medailí. Z bazénu dokázal vyštípat své největší konkurenty. Než se na scéně objevil Phelps, byl nejobletovanějším plavcem Australan Ian Thorpe. Poté, co začal prohrávat s ultrarychlým Američanem, raději ve ukončil kariéru. A to měl Thorpedo, jak se mu přezdívalo, pouhých 24 let.

Na letošní olympiádě podobně skončil špičkový plavec Pieter van den Hoogenband. „Je to na mě příliš rychlé,“ řekl v narážce na Phelpse a novou generaci plavců, kteří se ho snaží napodobit.

Dá se ale Phelps vůbec napodobit? Dá se takový úspěch zopakovat? Jednou možná. Jenže Michael Phelps je stále mladý. Před sebou má stále jednu, možná dvě olympiády. Možná více, jestli nebude opotřebovaný a neztratí zájem o sběratelství cenných kovů.

Jedno je každopádně jisté. Už teď se připravme na další vylepšování rekordů. V Londýně za čtyři roky se nejspíše zase budou dít věci...