Jak se psala historie Divokého západu

Divoký západ je směsí historie, mýtů, legend a hrdinů, z nichž jedni bránili dobro a druzí prostě jen vraždili. Jenže ten mix byl namíchán přesně tak akorát, aby na sebe upoutal pozornost zbytku světa. Přitom tu tekly hektolitry krve při srážkách kovbojů, Indiánů, vlády a obchodníků.

Kořeny Divokého západu vedou až na začátek 19. století. Když byla osídlována Amerika, dělo se tak nejprve od východu, protože tam přijížděly lodě z Evropy s prvními osadníky. Většinou šlo o zemědělce a pasáky krav, kteří tu chtěli zkusit začít nový život.

Málokdo se odvážil
Na západ si kromě nich nejprve troufl málokdo. Byl to neprobádaný kraj, v němž žili Indiáni, táhla tudy obří stáda bizonů, žila tu divoká a nebezpečná zvířata. Jako první se sem vydávali nejrůznější dobrodruzi. Putovali po stopách bizonů, protože ti neomylně vyšlapávali ty nejlepší cesty napříč Amerikou.

Když tu bylo bílých mužů mnohem víc, začali bizony vybíjet a během několika let jich zbyla jen hrstka. Po prériích se prý válelo tolik jejich vybělených koster, že vypadaly jako zasněžené. V roce 1894 vláda začala bizony zákonem chránit a zbudovala pro ně rezervace, které existují dodnes.

Kromě bizonů ale bílí muži, jak jim říkali Indiáni, vybíjeli všechny, kteří jim stáli v cestě při dobývání západu. A tak brzy vedle bizonů přišli na řadu i Indiáni. Podobně jako Němci za druhé světové války vyhlazovali lidi židovského původu, i Američané chtěli vymazat z mapy a budoucnosti celý národ. I z Indiánů nakonec zbyla jen hrstka, i tu pak vláda začala chránit a podobně jako pro bizony, i pro ně zřídila rezervace, které také existují dodnes.

Kolty proklatě nízko
Tekly tudy potoky krve, život tu byl drsný, kolty a pušky byly zákon. Z obyčejných honáků krav se stávali pistolníci, protože jen se zbraní v ruce nebo díky tvrdým pěstem se tu dalo přežít.

Není divu, že právě na takovém místě se rodily legendy jako houby po dešti. Kovbojové a pistolníci, saloony a rodea, úplatní šerifové, bandité, kteří přepadali dostavníky a později i první železnice. Životy těchto mužů by se jinde na světě odehrály úplně jinak. Ale na Divokém západě se z nich stávala zvířata, ostří chlapíci s kolty proklatě nízko.

Nebyly to ale jen krávy či půda, o co se bojovalo. Když v roce 1848 vypukla tzv. zlatá horečka, tekla krev hlavně kvůli tomuto vzácnému kovu. Proto také Mark Twain éře Divokého západu říkal Pozlacená doba.

Zlatá horečka
První zlato našel jistý Johann Sutter na svých pozemcích v Kalifornii. Vzal další chlapy a s lopatami se vydali po okolí, aby zjistili, jestli by ho tu nemohlo být víc. A bylo, za chvíli se sem začaly sjíždět davy lidí z blízkých měst.

Obchodníci opouštěli své obchody, námořníci chtěli vyrazit také, a tak kapitáni zaveleli odrazit lodě od břehů, ale námořníci v touze po blýskavém mamonu skákali přes palubu.

Zlatá horečka posedla i Evropany. Napomohla tomu i propaganda. La Presse tehdy například napsal: “V obrovských zlatonosných oblastech není ani metr čtvereční půdy, který by neobsahoval zlato… Přítoky Sacramenta vyplavují tolik zlatého písku, že stačí do nich ponořit síto a vybírat jej.“

I když takový popis situace byl jistě přehnaný, zlata bylo na Divokém západu opravdu hodně. Američané spočítali, že za 118 let vyvezli zlata za 7,7 miliardy. Tam, kde zlato došlo, zůstávala po lidech tzv. „mrtvá města“, mnohá na západě USA stojí dodnes.

Nejslavnější éra Divokého západu
Největší slávu Divokého západu ale přineslo krátké období od roku 1865, kdy skončila občanská válka Severu proti Jihu, až do konce 80. let. Občanskou válku vyvolal v roce 1861 nástup k moci republikánského prezidenta Abrahama Lincolna, muže ze Severu, který byl proti otroctví na jihu a chtěl rozdávat volnou půdu. Obé jih naštvalo a válka byla tady.

Vyspělejší Sever nad zaostalým Jihem zvítězil, otroctví bylo zrušeno, lidem se rozdávala volná půda. Po této válce v roce 1865 se začala psát nejslavnější éra Divokého západu.

Po konci občanské války totiž státy na Severu hladověly, a tak jim honáci krav hnali z Jihu stáda dobytka, aby měli co jíst. Kovbojové, jak se honákům říkalo, hnali stáda po tzv. dobytčích stezkách k nejbližší železnici, po které pak krávy rozváželi do hladovějících zemí. Taková cesta mohla být dlouhá i 1600 kilometrů.

Tvrdí chasníci
Kovbojové museli krávy ochránit nejen před divokou zvěří, ale hlavně před bandity a Indiány. Kráva byla velký majetek, spousta jídla a kovbojům tak šlo vlastně neustále o život. Museli se umět prát, museli skvěle střílet, být chladnokrevní a nikomu nevěřit.

Takže není divu, že když takový chlápek zrovna neměl práci, dělal to, co mu šlo nejlíp. Vraždil, loupil, zabíjel, pral se, opíjel. Krajem se toulali vrahouni jako Billy Kid, Jesse James, Calamity Jane. Pořádek tu zaváděli šerifové, třeba slavný a poctivý Wyatt Earp.

Slávu Divokého západu předváděl po celém světě ve své show i slavný Buffalo Bill. V jeho jezdecké revue zvané Wild West Show vystupovalo mnoho kovbojů, Indiánů, mustangů i pistolníků, předváděli tu Divoký západ tak, jak vypadal. Bufalo Bill se svou show dvakrát objel zeměkouli, stavil se dokonce i u nás.

Divoký západ je populární dodnes a to nejen ve své domovské zemi. Dodnes se o něm píší knihy, točí filmy, i u nás žijí lidé, kteří si hrají na kovboje, i u nás jsou postavena westernová městečka či vesničky. Divoký západ žije dál.