Need for Speed? Letos nic moc

Letos už vychází dvanáctá část, což je číslo, na jaké se vyšplhají jen ty nejoblíbenější z nejoblíbenějších značek. Need for Speed stále pokračuje, pravidelně prodává mnoho milionů kopií, a to přesto, že poslední roky to s ním zdaleka není ideální.

Zbytečné město
A ani letos k zásadnímu vylepšení nedošlo. Po loňské snaze vštípit hře trochu realismu a uvést ji do prostředí profesionálních závodů přichází návrat k oblíbenému konceptu Underground a Most Wanted. To je jeden z problémů série – nemá žádný kontinuální vývoj, ale neustále splašeně střídá jeden herní koncept za druhý a naopak.

V Need for Speed: Undercover vás tak opět čeká město jménem Tri-City, ve kterém se můžete svobodně projíždět. Herní opodstatnění tohoto prvku však jaksi chybí.

Vyžití mezi závody je minimální a smrskává se pouze na honičky s policií, kterým se ale budete raději vyhýbat, jelikož jakmile vás začne honit několik vozů, je hodně těžké jim ujet. Poprvé je taková desetiminutová honička zábavná, ale podruhé už si řeknete, že raději ušetříte čas a uchýlíte se k nahrání starší pozice.

Ve městě jsou na nejrůznějších místech rozmístěné jednotlivé závody. Není ani třeba na ono místo dojet. Buď spustíte GPS, vyberete závod a okamžitě se do něj přenesete, nebo vezmete zavděk spuštěním aktuálně nejbližšího závodu. Brzy tak zcela rezignujete na projížďky městem, jednoduše proto, že jsou zbytečné.

Jako v Rychle a zběsile
Hrou vás provází příběh, vyprávěný prostřednictvím hraných sekvencí. Tím nejlepším jsou na něm luxusní kočičky, jako například poměrně známá herečka Maggie Q (např. Smrtonosná past 4), na které je opravdu pěkný pohled.

Ten vám umožní zapomenout, že děj je „xtou“ variací na infiltraci nelegálního závodního gangu a jeho děj je plytký jako nepovedená krupicová kaše.

To bychom dokázali přejít ještě s úsměvem, horší to už je ale se závodními módy. Užijete si totiž prakticky jen klasické okruhové závoděni a sprint. Potom jsou tu ještě dálniční honičky, kdy je třeba uniknout soupeři o několik set metrů. A samozřejmě také bitvy gangů, což jsou ale také v podstatě klasické závody.

Chybí tu ozvláštnění, jaké byly v minulých dílech. Těžko říct, z jakého důvodu tentokrát absentují.

Chce to změnu
Jízdní model Undercover je naprosto arkádový. Autoři nepodstupují žádné experimenty s realističtější hratelností a je tomu tak asi dobře. Tedy pokud dokážete přijmout, že se autem můžete odírat o zeď, aniž by vás to kdovíjak zbrzdilo a zatáčky vybíráte skoro v maximálních rychlostech Audi R8. Bohužel, auta se od sebe liší hlavně rychlostí a nikoliv rozdílným zážitkem z jízdy.

Jistě, rozpoznáte několik jízdních typů, ale na to, že je auťáků ve hře několik desítek, je to prostě málo. V podstatě je tak třeba smířit, že jezdíte s jinak vizuálně vyvedenými krabicemi.

Bohužel, ani grafický požitek není takový, jaký bychom od moderního závodního titulu čekali a například za Race Driver Grid zaostává aspoň o třídu. Ostatně, stejně by se dalo mluvit o ostatních aspektech. Undercover sice není špatnou hrou, dá se u něj pobavit, ale tím těžko můžeme zakrýt, že jsou na trhu lepší a zábavnější tituly – nejen zmíněný Grid, ale i Burnout Paradise či Midnight Club: Los Angeles. Pro příště bychom tak prosili zásadnější změnu.