LOTR: zpátky do Středozemě!

Když se kiny prohnala trilogie Pána prstenů od Petera Jacksona, vzniklo těch her hned několik. Bohužel, většina z nich nestála za moc a rychle zapadly.

Vzhůru na bitevní pole!
Obzvlášť v akčním žánru byl tento nedostatek patrný. A proto jsme se těšili na Lord of the Rings: Conquest, který sliboval být konečně tou skvělou akcí s tematikou Pána prstenů. A co na tom, že vychází tak trochu s křížkem po funuse, v době, kdy už si na filmovou trilogii, neřku-li na Tolkienovo knižní dílu vzpomene málokdo.

LOTR: Conquest je akcí multiplayerovou, to znamená, že se na síti rube obvykle velká spousta hráčů. V tomto případě to bohužel neplatí. Autoři z nepochopitelného důvodu dali přednost komorním úrovním, do nichž se vejde maximálně šestnáct hráčů zároveň. Ony titěrné plácky je skoro drzost nazývat slavnými jmény jako Minas Tirith, Minas Morgul či Helmův žleb.

Vzhledem k nevelkým mapám do sebe sice hráči neustále narážejí a o akční vyžití tak není nouze, ovšem taktika musí stranou. A to je škoda, protože týmový duch měl v téhle hře velkou šanci. Už jen proto, že s ním stěžejní mód počítá. Jde tu o klasické zabírání vlajek rozmístěných na mapě.

Tak trochu chaos
Jenže namísto toho, aby se bojovalo skutečně jen o vlajky, probíhají bitky na ploše celé mapy a důležité body se zabírají víceméně mimoděk. Na některých mapách panuje značný chaos, kdy zakopáváte nejen o spoluhráče, ale i protihráče.

V každé partii máte na výběr ze stále stejných čtyř tříd postav. Jedná se o bojovníka, lučištníka, mága a špeha. Zatímco první dva se podařilo ukovat coby hodně silné charaktery, tak mág je pro změnu nepříjemně slabý a pro boj prakticky nepoužitelný.

Se špehem se to musí umět, protože zabíjí ze zálohy, ovšem vzhledem k chaotické hratelnosti se nám osvědčilo vybrat si válečníka, se kterým si aspoň pořádně zarubete, nebo střelce, který oplývá nebývalou přesností i rychlostí, takže si před nepřáteli dokáže držet distanc.

V kůži hrdiny
K tomu je samozřejmě nutné zvolit stranu barikády, na níž budete bojovat. Pochopitelně jde o ty hodné na straně Společenstva a ty zlé, již obklopují Saurona se Sarumanem. Ať už si ale vyberete jakoukoliv stranu, třídy zůstávají stejné a postavy se tak liší jen svým grafickým zpracováním. To je docela škoda – představovali jsme si výraznější odlišnosti.

Když se vašemu týmu daří a vy patříte k jeho nejlepším hráčům, pravděpodobně dostanete v průběhu partie nabídku stát se slavným hrdinou. Tehdy můžete skočit například do kůže Aragorna, Gimliho, Legolase, ale třeba i toho Sarumana. Tady ale autoři opět promarnili potenciál: hrdinové nemají žádné speciální schopnosti, jsou to jen silnější verze klasických tříd.

Na bojišti se potulují koně, jež je možné osedlat, stejně tak jako lze ovládat mohutné Enty či Troly, suplující válečné stroje. Bohužel, nezachází se s nimi příliš dobře, a tak většinu času strávíte na svých nohou.

Čekali jsme víc
Samotná hratelnost LOTR: Conquest není špatná a na nějakou dobu dokáže zabavit. Ovšem multiplayerová akce by měla být návyková a nutit hráče k neustálému zlepšování se. To tady nezažijete.

Sliby o skvělé akci tak nebyly naplněny, a přestože tak odehrajete několik zábavných partií, pravděpodobně se se hrou brzy rozloučíte. Chybí jí totiž ona slibovaná epičnost bitev, které více než legendární boje působí jako hospodské šarvátky ve středověku. Přesto se hra dá s přivřenýma očima doporučit, a to ortodoxním fanouškům předlohy.