MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

A to totiž do toho, že každý desátý otec nemá to štěstí, aby jeho dítě bylo jeho i geneticky. Zkrátka nevěra a následný strach z kolapsu vztahu dělají svoje.

Není to tak špatné
Ale přece jen: každý desátý? To je docela dost vysoké číslo. Tým z britské univerzity v Leicesteru se pustil do prozkoumávání. Ostatně, je to věc zásadního charakteru. Vyšlo přitom najevo, že na tom muži nejsou zase až tak špatně a že jim ženy nejsou tolik nevěrné.

Z každého desátého je nyní totiž každý pětadvacátý, což už notně zvyšuje pravděpodobnost, že mužovo dítě přišlo na svět skutečně jeho přičiněním a nestará se jen o nějaké kukaččí mládě.

Ale ani tak není podobné zjištění kdovíjakým důvodem k radosti. Stačí se rozhlédnout v porodnici, kolik je tam dětí. Z jedné stovky jsou zhruba čtyři nelegitimní.

Není otec jako otec
Zohledňují se navíc jen ty děti, jejichž tatíci jsou přesvědčeni o pravosti svého otcovství. V této víře pak ratolest vychovávají do dospělosti a onen podvod nikdy nemusí prokouknout.

Nakonec, je to snad i věcí částečného sebeobelhávání se. Nikdo přece nechce zjistit, že naletěl. A tak, pokud člověk nemá jasné podezření o opaku, to většinou nezkoumá. Ne nadarmo se hned po narození říká: „To je celý tatínek“.

A proč ne. Kdo je vlastně otcem? Ten, kdo poskytl biologický materiál? Nebo ten, kdo věnoval nepoměrně větší úsilí výchově a investoval do děcka duševně i materiálně. Na charakteru se to prý projeví půl na půl, ale morálně to bude asi trochu jinak!