MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Všichni známe čachtickou paní, vlastním jménem Alžbětu Báthoryovou (1560–1614), krutou vražedkyni, která má údajně na svědomí 650 obětí. V krvi neposkvrněných panen se prý Alžběta koupala, aby neztratila svou krásu. O případu čachtické paní se vedou spory celá staletí. Jedná se o vykonstruovaný proces, nebo o fakta? Ať už je to tak či onak, Alžběta Báthoryová měla ve Francii mužského předchůdce, který prováděl podobné sadistické praktiky, ba mnohem horší! Francouzský baron jménem Gilles de Rais (1404–1440) byl podle dobových dokumentů ztělesněné zlo. Pokud patříte ke slabším povahám, raději přestaňte číst.

Sláva a bohatství přišly do života francouzského barona Gillese de Raise po roce 1435. Od roku 1427 až do roku 1435 působil jako velitel francouzské armády, kde bojoval spolu se slavnou Janou z Arku (1412–1431) proti anglické armádě. Během následného soudu s Janou z Arku stál baron na její straně a podle některých historických dokumentů byl i jejím blízkým přítelem. S jejím upálením nesouhlasil, a zřejmě právě v této době si Gilles de Rais znepřátelil katolickou církev. Brzy po smrti Jany z Arku odešel baron z armády a začal si užívat přepychu a bohatství, které si během bitev nahromadil. K jeho hříšnému životu však nepatřily jenom peníze, ale také kruté vraždy, týrání a zahrávání si s černou magií.

Baronův dědeček i otec vlastnili velké množství hradů, které po jejich smrti zdědil Gilles de Rais. Ten většinu svého života strávil ve svém rodném sídle, v Chateau de Machecoul v Champtoce nad Loirou, tedy na území západní Francie. Kdyby se právě za silnými zdmi tohoto hradu neděla taková zvěrstva, kterých byl de Rais schopen, mohl se baron stát nejmocnějším mužem Francie. Slávu a bohatství ovšem brzy nahradily výslechy, během nichž se Gilles de Rais přiznal k tak ohavným činům, že někteří církevní hodnostáři opouštěli znechuceně soudní síň a přítomné ženy padaly do mdlob. Co všechno má Gilles de Rais na svědomí? Podle soudních spisů byl baron zvrhlým sériovým vrahem, utýral prý dokonce 800 lidí. Značnou část jeho obětí tvořily děti.

Gillese de Raise vždy fascinovala magie a vše s ní spojené. Brzy okultismu a zejména černé magii propadl natolik, že neváhal zabíjet. Na většině svých obětí také zvrhlý baron ukájel své sadistické sexuální choutky. Lidé v blízkém okolí hradu Chateau de Machecoul se báli o svůj život, a také měli proč se bát. Právě v této oblasti se začaly z ničeho nic ztrácet děti a nikdo je už nikdy neviděl. Až archeologové našli pod černou věží bradu Chateau de Machecoul osm dětských koster. Odborníci se shodují v tom, že tyto děti nebyly týrány, ale zřejmě zemřely ve vězení, pravděpodobně hlady.

Lidé z vesnice v podhradí Chateau de Machecoul často hledali své potomky u samotného barona. Ten je uklidňoval, že se jim určitě nic nestalo. Aby mu lidé věřili, vzal pod svou „ochranu“ některé ratolesti z vesnice. I ty ale brzy zmizely neznámo kam. I na to měl však Gilles de Rais vysvětlení – tvrdil, že děti poslal na vychování k bohatým šlechticům. Většinou se rodiče ztracených dětí smířili s tím, že své potomky už nikdy neuvidí. Hradní pán totiž nechal pár lidí, kteří ho podezřívali z vraždy dětí, mučit a nikdo si tak nebyl jistý svým životem.

Gilles de Rais dával při výběru svých obětí na radu slavného a stejně zvrhlého italského okultisty jménem Prelati. Tento muž často chodil od vesnice k vesnici a vybíral pro barona ty nejvhodnější oběti, které by měli ukojit jeho choutky, které byly čas od času čím dál krutější – od věšení na háky až po pohlavní styk s mrtvými těly. Kam se na barona čachtická paní hrabe!

Gilles de Rais se vyžíval v tak krutých způsobech mučení, že se jejím detailním popisům raději vyhneme. Podle dochovaných soudních spisů baron často své oběti pomalu, s ďábelským leskem v očích, stahoval z kůže. Pohled na trpící a dlouho umírající děti ho prý nesmírně vzrušoval. Z výpovědí svědků vyplývá, že Gilles de Rais také své oběti pohlavně zneužíval zvláště perverzními způsoby. Pokud někomu vlastníma rukama setnul hlavu, což bylo celkem běžnou záležitostí, schoval si ji a několik dní si s ní hrál jako s míčem. Krutý trest čekal každého, kdo by se mu pokusil jeho hračku vzít. Nad bezhlavými mrtvými těly se pak baron sexuálně ukájel nebo s nimi dokonce souložil.

Nejoblíbenějším způsobem mučení, které Gilles de Rais prováděl, byl ten nejpomalejší, který znal. A pro oběť to byl způsob velmi bolestivý. Zvrhlý baron připoutal mučeného tak, aby se nemohl hýbat a pomalu mu z těla vyndal ještě pulzující srdce. Tuto proceduru prováděl velmi opatrně, člověk měl zůstat ještě chvíli při vědomí. Mrtvé tělo opět baron používal k ukojení svých perverzních choutek. Všechny detailní popisy, ze kterých je člověku až na zvracení, můžete najít v soudních spisech.

Kromě výše zmíněných zvěrstev se Gilles de Rais účastnil několika černých mší a pomocí magických rituálů si chtěl zaručit bohatství a slávu. V kapli hradu Chateau de Machecoul prováděl rituální vraždy za pomoci madam La Meffraye, která je ve své době považována za odbornici v oblasti černé magie. A právě černé mše jsou trnem v oku katolické církvi, a Gilles de Rais se tak dostane před soud, kde vyjde najevo, čeho všeho se zvrhlý baron dopustil. Na jeho sídle najdou církevní hodnostáři i soudce ostatky umučených. Ihned začíná soud a výslechy svědků. Církev by kupodivu baronovi všechna zvěrstva odpustila, ale pořádání černých mší, a tedy spojení s ďáblem, nikoliv.

Během soudního procesu neprojevil Gilles de Rais lítost. Naopak všem zúčastněným nadával a vyhrožoval. Po několika dnech ve vězení však prosí o milost a detailně popíše všechny své zločiny. Za všechny kruté a sadistické vraždy je Gilles de Rais odsouzen k trestu smrti, a to oběšením a poté ještě upálením. Všichni, kteří se na vraždách podíleli s ním, byli upáleni zaživa.

Někteří odborníci se dodnes domnívají, že celý proces s Gillesem de Raisem byl vykonstruovaný, podobně jako ten s Alžbětou Báthoryovou. Kde je pravda, to už se nedozvíme.