Je mi 15. Co bude dál?

Jak moc rozdílné je jejich první životní rozhodnutí? Jak moc si dokáží představit svou budoucnost?

Kristýna

- bydlí v Roudnici nad Labem

- chodí do deváté třídy základní školy

- má ráda auta a hlavně motorky

- baví ji sebeobrana Krav Maga

- chce být policistkou

Kristýno, kam chodíš do školy?

Chodím na Základní školu Karla Jeřábka v Roudnici nad Labem.

Jsi v deváté třídě, na jaké školy sis dávala přihlášky?

V přihlášce na prvním místě mám Trivis Ústí nad Labem – policejní (Střední škola veřejnoprávní) a na druhém místě mám cestovní ruch v Litoměřicích (Střední škola Pohoda s.r.o.).

Na kterou z těchto škol by ses nejraději dostala?

Asi na cestovní ruch do Litoměřic. Kdyby mi nevyšla policejní, tak bych si udělala tuhle cestovní a pak bych šla na policejní akademii.

Láká tě víc ta policejní nebo cestovní ruch?

Ta policejní. Učí tam Krav Magu. Tak nějak to mám hodně blíž asi. Zpacifikovat a odejít.

Takže po policejní bys byla ochránce zákonů?

Jo. Buď bych vyšetřovala případy nebo bych byla na protidrogovém.

K protidrogovému máš taky blízko?

Rychle odpovídá: Ne, to ne.

Proč zrovna protidrogové oddělení?

Nevím, nevím, ale asi bych spíš skončila u městské policie.

Co si představuješ pod pojmem městský policista? Co bys tak mohla dělat?

Jezdit v autě, sledovat, jestli se neděje něco nezákonného, zasahovat pomocí Krav Magy a předat dotyčného na základně. (Směje se.) Zpacifikovat a odejít.

Na policejní škole zrovna hodně holek není, že?

Jsou tam, ale je jich málo.

Rozumíš si více s holkama nebo s klukama?

S klukama.

Ve třídě se více kamarádíš s klukama?

No … u nás ve třídě spíš s holkama. Z kluků tam není moc dobrý materiál.

Hlásí se někdo z tvé třídy také na policejní školu?

Ne, všichni se hlásí na peďák. Ani z kluků se nehlásí nikdo na policejní. Prostě mi do toho nemluvili.

Kdo ti pomáhal s rozhodováním kam dál, na jakou školu?

Tu policejní jsem si vybrala sama a cestovní ruch mi pomohla vybrat máma.

Nerozmlouvali ti rodiče policejní školu?

Ne, prostě mi do toho nemluvili.

Z čeho děláš přijímací zkoušky?

Český jazyk a matematika.

Jak se připravuješ?

Mám doučování ve škole. Je to přímo příprava na přijímačky. Také mi pomáhají bývalé paní učitelky a někdy se učím i doma. Jo a taky chodím u nás v Roudnici na Střední zemědělskou školu na přípravu na přijímací zkoušky. Bývá to každý pátek. Jeden pátek je matika a druhý čeština. Vždy hodina a půl. Jak kdo chce.

Pomáhá ti to?

Hmm, trošku ano.

Z čeho se učíš?

Učím se z materiálů, které jsem dostala na doučování a na přípravce. Ještě mám na to zvláštní učebnici. Tu jsme si měli koupit. Jsou tam přijímací testy, které mají být teď, ale s jinými čísly. Trémistka nejsem.

Jak se cítíš na zkoušky?

Nic moc. Nejde mi matika. Látku, co jsme brali na začátku si už moc nepamatuji. Čeština je docela v pohodě.

Těšíš se na přijímačky?

Jsem hodně nervózní. Trémistka, ale nejsem. Při přijímačkách to ze mě spadne. Není to taková ta tréma, ale bojím se, jestli mě přijmou anebo ne. Jsem ráda, že se ze dvou pokusů vybere ten lepší.

Lákala tě nějaká škola přímo v Roudnici nad Labem?

Ne. Vlastně jo, ta zemědělka – dopravní prostředky. Nakonec jsem si tam nedala přihlášku, protože je tam hrozně moc učení.

Na cestovním ruchu není moc učení?

Ani ne. Hlásí se tam i málo lidí a nejspíš vezmou všechny.

A na cestovní ruch s tebou někdo ze třídy jde?

Ne, všichni na peďák anebo na Neklanku. Tam jsou výuční obory – automechanik, kuchař, číšník nebo studijní - Sociální pracovnice.

Těšíš se na střední školu?

Jo. Abych nemusela chodit sem do Roudnice. Kvůli učitelům, kteří nás toho moc nenaučili. Ale nejsou takoví všichni.

Byla ses podívat na tebou vybraných školách?

Byli jsme na dni otevřených dveří na policejní škole. Měli jsme učitele střelby, takže jsem si zastřílela. A na tělocvik budeme mít učitele Krav Magy. V Litoměřicích jsem nebyla. Vysoká mi přijde zbytečná. Na starý kolena se nebudu nic dřít.

Na gymnázium jsi nechtěla jít?

Ne, ani mě to nenapadlo. Gympl je k ničemu. Potom bez vysoké školy jsi úplné nic. Je to takové prodlužování, když nevíš, co chceš dělat.

Nepomýšlela jsi na zahraniční školu?

Ne. Nejde mi moc jazyk, ale možná bych šla někdy potom.

Kdybys měla po základní škole úplnou volnost, co bys dělala? Cestovala bys například?

Vůbec. Asi bych si stejně udělala nějakou školu.

Máš v plánu po střední škole jít na vysokou?

Ne. Přijde mi to pak už zbytečný. Hned bych chtěla do praxe. Na starý kolena se nebudu nic dřít.

Jaké máš koníčky? Co děláš mimo školu?

Dříve jsem hrála fotbal, ale ten mě přestal bavit. Nejdříve jsem hrála za Roudnici a potom za Horní Světlou. Od začátku školního roku chodím na sebeobranu Krav Maga. To mě hodně baví, tam se můžu vybít. Když tam někoho zraním, nebudu mít problém. Hlavně mě baví zlepšování kondičky a to, že můžeme chodit na zkoušky. Mám za sebou první zkoušky na stupeň P1 a ty byly fakt dobrý.

Na začátku nám řekli, že během zkoušek nemůžeme pít a že budeme dělat vše v kuse … uff. A nakonec to bylo dobrý. Byla jsem ráda, že si mě na konci zavolali pro diplom. Už se těším na další zkoušky na stupeň P2.

Jak dlouho víš, co chceš dělat? Kdy tě to chytlo.

Od čtvrté třídy chci být policistka. Tak nějak i v rodině to máme. Táta byl taky policista. Líbilo se mi to i ve filmech. Z filmů to byly Rychle a zběsile, filmy se Stevenem Segalem a Cobra 11. Bavilo by mě být u dálniční policie.

Co máš ráda?

Mám ráda Krav Magu, jízdu autem, střílení a motorky. Jednou bych chtěla mít jednu motorku závodní tu krosovou a pak silniční. Chtěla bych jezdit závodně. Motorky už mám vyhlídnuté. Ráda se dívám na Autosalon se Sršněm. Prostě, když dávají něco o motorkách a o autech, tak nikdo nemůže ani ceknout. To si vždycky raději zalezu do pokoje, ať mám klid. V motorkách se vyznám. To máme taky v rodině - taťka, strejda, bratránek, prostě z tátova rodu všichni.

Rodiče ví, že chceš motorku?

Hmm. Mamce se to moc nelíbí a taťka řekl, že klidně, až si na to vydělám.

Tereza

- bydlí v Hodějicích (okres Vyškov)

- chodí do tercie na gymnázium

- hraje na housle

- dělá atletiku

- nemá představu, co by chtěla dělat dál

Terezo na jakou chodíš školu?

Přesně se to jmenuje Gymnázium a Obchodní akademie Bučovice (Gymnázium a OA Bučovice). Je to víceleté gymnázium.

Rozhodnutí jít už po páté třídě na gymnázium bylo tvoje nebo rodičů?

Na gymnázium jsem chtěla jít sama. Chtěla jsem se zbavit spolužáků na základce.

Proč jsi chtěla jít na gymnázium, proč jsi nezůstala dál na základce?

Na gympl jsem chtěla jít hlavně kvůli spolužákům. Chtěla jsem se zbavit těch, co jsem měla na základce. Říkala jsem si - zkusím, no.

Chtěla bys teď zkusit přijímací zkoušky na střední školu nebo zůstaneš na gymnáziu?

Spíš bych tam zůstala. Žádný obor mě neláká.

Jaké předměty tě ve škole baví?

Baví mě všechny předměty, pokud je hodina zábavná. Některé by mě bavily více, kdyby ta hodina byla trochu jiná. Mé nejoblíbenější jsou matematika a fyzika. Jdou mi samy o sobě. Logika mi prostě jde.

Chtěla bys po gymnáziu pokračovat ve studiu na vysoké škole?

Asi jo, ale to je na mě ještě moc daleko. Nemám ještě vybraný obor, který bych chtěla dál studovat.

Nebo chceš být učitelka matematiky a fyziky?

Ne, nechci být učitelka. Já bych to těm děckám nemohla udělat (směje se).

Na víceleté gymnázium jsi dělala přijímací zkoušky. Kdy a jak ses připravovala?

Přijímačky jsem dělala v páté třídě. Když jsem se na začátku školního roku rozhodla, že to zkusím, tak jsem s rodiči zašla na den otevřených dveří na gymnáziu. Tam jsme si koupili sešit se zadáním přijímacích testů Scio z předchozích ročníků. Doma jsem si to potom projížděla. Přijímačky byly jednodušší než příprava.

Byly pro tebe přijímačky obtížné?

Při učení bylo ze začátku těžké pochopit zadání. Ale jakmile jsem pochopila ten systém, tak už to bylo jednoduché. Přijímačky mi potom přišly jednodušší než ta příprava.

Byla jsi před zkouškami nervózní?

Jo, hodně. Jakmile mi řekli, že už mám psát, tak to ze mě úplně spadlo a prostě jsem se jen soustředila na zadání.

Jaké máš mimoškolní aktivity?

Učím se hrát na housle na Základní umělecké škole ve Slavkově u Brna a dvakrát týdně mám atletiku. Obojí dvojí mě moc baví.

Jaké máš úspěchy?

Asi docela dobrý. S atletikou jsem začala loni v říjnu. Jsem začátečník, ale myslím, že už se začínám pomalu zapojovat. Můj nejrychlejší čas je 60 m za 8,3 s. Také ve škole mám sportovní úspěchy. Vyhrála jsem pohár jako nejlepší sportovkyně roku.

S houslemi budu letos absolvovat. Byla jsem na několika soutěžích. Jako malá jsem získala druhé místo v okresním kole, po třech letech jsem se dostala do kraje a tam jsem byla třetí a minulý rok jsem byla v krajském kole druhá.

Chceš s houslemi pokračovat?

Ano.

Co tě baví na hraní na housle?

Mě baví asi všechno. Cvičení také. Kolikrát je to zábavnější než učení do školy. Mám ráda i koncerty. Před obecenstvem sice bývám hodně nervózní, ale když vyjdu na pódium, tak to ze mě opadne.

Chtěla bys, aby to bylo tvé zaměstnání?

S rodiči a paní učitelkou jsme přemýšleli, že bych se mohla houslím věnovat i profesionálně. Ještě jsem se nerozhodla.

Kristýna i Tereza jsou mladé slečny, které rozhodně mají co nabídnout. Jedna má již jasno, kterou cestou se chce dát a druhá si své zásadní rozhodnutí nechává na později. Nelze říct, která varianta je lepší. Každý jsme jiný. Ve stejné situaci je zhruba 156 tisíc dětí končících základní školu v České republice. Všichni mají před sebou stejné rozhodování a každý to řeší po svém.

Požádala jsem o vyplnění ankety žáky z více než 70 základních škol po celé České republice. Podívejte se na její výsledky:

Počet holek a kluků byl téměř vyrovnaný – 47,5% holek a 52,5% kluků.

Zhruba 43,7% dětí hned vědělo, na jakou školu chtějí jít.

Žáci mohli zvolit více osob, které jim pomáhaly s výběrem střední školy. Nejvíce pomáhali rodiče (57%) a také hodně často vybírali sami (52%). Dále pomáhali učitelé nebo někdo jiný (kamarádi, příbuzní, všechny možnosti dohromady, …).

S přípravou na přijímací zkoušky na tom budoucí středoškoláci nejsou příliš dobře. Pouze 23% dotazovaných se připravuje pečlivě, 54% se učí jen málo a zbytek se neučí vůbec. Snad tyto výsledky značí to, že jsou žáci dostatečně připraveni z výuky na základní škole.

Přestup ze známého kolektivu do nové školy je velice těžký. Děti neznají spolužáky a nevědí, co mohou čekat od nových učitelů. Učivo i způsob výuky se výrazně liší. Každý to snáší trochu jinak. I přes tento fakt se 78% žáků do nové školy těší.

Více než polovina budoucích studentů již teď uvažuje o následné vysoké škole.

V mnoha ohledech jsou výsledky ankety překvapující. Například nízká míra přípravy. Také je hodně zajímavé, že výběr školy závisí hlavně na jejich přání a ne na známkách a že více než polovina dotazovaných je připravena jít studovat na vysokou školu.

Jaký vliv budou mít odpovědi z ankety na výsledky přijímacích zkoušek na střední školy uvidíme za pár týdnů. Teď mi nezbývá nic jiného, než popřát dětem z devátých tříd hodně štěstí při zkouškách a držet palce, ať se jejich sny vyplní.