Ani Stalin neútočil na rodinu tak, jako to dnes dělá Brusel, říká Václav Klaus

V autoklubu České republiky v Praze proběhl seminář, který se jmenoval „Nejsou dnešní oslavy stoletého výročí vzniku Československa labutí písní české státnosti?“ Pozvanými řečníky byli výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, bývalí ministři zahraničí Alexandr Vondra a Jan Kohout, které doplňoval historik Martin Kovář. Nosným tématem bylo, zdali si naše republika uchová svou státnost i v následujících letech, protože dle názoru přednášejících se Evropská Unie snaží smíchat rasy a národy a celkově vzato jsou pro ni národní státy nepřítelem. V tomto bodě se řečníci neshodovali v čase, který naší vlasti zbývá. Zatímco historik Martin Kovář odhadoval, že naše státnost bude zachována i za sto let, protože přežila i horší věci, Václav Klaus to považoval za optimistické a zároveň nadějné. Dle jeho názoru náš stát může zmizet i za deset, ne-li za méně let, pokud nebudeme dělat nic. Například už brzy se bude v Evropské Unii hlasovat o většinovém systému hlasování členských zemí v zahraniční politice. Už tedy nebude nutná jednota všech členských států.

Zajímavou myšlenkou semináře bylo to, že28. říjen je sice náš největší svátek, ale slaví něco, co už neexistuje, tedy Československo. Nahradit jej ovšem prvním lednem, kdy vznikla samostatná Česká republika, by bylo ještě horší, nejen kvůli tomu, že „po Silvestru“ je to obtížné, ale i proto, že se to stalo před pouhými 25 lety. I Masaryk říkal, že je potřeba 50 let, aby se nový stát zažil a udržel. Naopak bychom měli více slavit svátek Svatého Václava, a připomínat si tak více jak tisíciletou tradici naší státnosti.

Václav Klaus poté vzpomínal na dobu po roce 1989, kdy došlo k proměně celé společnosti a vlastně 90. léta byla nejsvobodnější v naší historii. Sovětský svaz se rozpadl a už nás nijak neohrožoval, Německo mělo svých problémů dost z důvodu sjednocování, Spojené státy najednou tak trochu nevěděly, co dělat s novou situací, když skončil bipolární svět a Evropská Unie se svými regulacemi ještě pro nás neexistovala. Dle Klausova názoru nás tak v této době nikdo „neotravoval“ a my jsme měli svatý klid se rozvíjet podle svého a dělat si co chceme.

Dále vzpomínal na prodej Škodovky do rukou německého Volkswagenu. „Na jedné straně ležely stohy papírů, kde byly studie předražených poradců, které prosazovaly Volkswagen, na straně druhé studie jiných předražených poradců, které prosazovaly prodej francouzským automobilkám. Přiznám se, že jsem to ani moc nečetl. Francouzi umí vyrábět možná ty sýry, ale auta byly v té době německá doména. Nakonec to snad bylo dobré rozhodnutí, prodat Škodovku Volkswagenu,“ řekl s úsměvem Klaus.

Po projevech přednášejících přišla diskuse s návštěvníky. Nejvíce provokativní otázka se týkala toho, že v současné době čelíme obrovskému tlaku na všechny tradiční stavební kameny společnosti, tedy rodinu, národní stát, víru a občana jako takového. S tím kategoricky nesouhlasil historik Martin Kovář. Podotkl, že v dnešní době sice existuje tlak Evropské Unie (a nejen jí) na tradiční hodnoty společnosti, ale v žádném případě to nelze srovnávat třeba s Heydrichiádou nebo i dobou socialismu. Václav Klaus s ním souhlasil, nicméně poukázal na to, že pokud vyčleníme z této množiny téma rodiny, tedy zpochybňování její role ve společnosti různými neziskovými organizacemi, liberální demokracií, snahu o její oslabení případně rozbití, to je opravdu něco nového a dříve nevídaného. „Ano, to je skutečně něco, čemu se musíme bránit a brát to velmi vážně. Útočit takovýmto způsobem na rodinu, něco takového by v životě nenapadlo ani Stalina,“ uzavřel sice s nadsázkou, ale varovně Klaus.