MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Ukrajina byla vždy chudá země, od jejího vzniku v roce 1991 až dodnes. Ovšem do roku 2014 to tam fungovalo „jakž takž“ a nedalo se rozhodně říci, že by to byla nejchudší země Evropy. Ano, západ a Krym byly velmi chudé oblasti, ale v Kyjevě a na průmyslovém Donbasu (východ země), si lidé žili celkem dobře. Potom ale, na konci roku 2013 začaly protesty na Kyjevském náměstí nezávislosti, které byly namířeny proti prezidentu Janukovyči. Ano, tento prezident nebyl příliš populární v Kyjevě, nenáviděný na chudém západě, ale velmi podporovaný na bohatém východě a též Krymu. Celkově byl těsně zvolen do čela země v celoukrajinských volbách.

Nicméně, na podzim roku 2013 protesty sílily a pokračovaly, jelikož měly zajištěné financování, dokonce i ze zahraničí. A tak, nakonec, prezident Janukovič byl svržen násilím. O tom, co se dělo poté, se už napsalo mnoho. Je ovšem potřeba si připomenout, jaký je výsledek. Ukrajina je dnes suveréně nejchudší zemí v Evropě a to dokonce i ve srovnání s takovou Albánií. Ti noví, co se chopili moci, vládnou daleko hůře, než Janukovyč. Lidé často trpí nedostatkem teplé vody, na vesnicích, kdo nemá hospodářství, se bez pomoci známých neuživí. Průmysl země je v troskách, už se zde téměř nic nevyrábí. A to vše jen proto, že ti, kteří prohráli volby se k moci dostali násilím.

Jaká je paralela s Českou republikou? Zatím jen v náznacích, ale přeci jen je. U nemalé části společnosti nepopulární premiér Babiš čelí větším a větším protestům. Ano, spousta lidí ho nesnáší, mají k tomu oprávněné důvody. Ale vyhrál volby, sestavil koalici, a vládne. Stejně jako tehdy Janukovyč. Mnoho lidí tyto protesty podporuje, ale další spousty jsou proti nim. Buď Babiše volili, nebo jim je ukradený. Někteří mladí aktivisté, kteří vystupují v čele těchto protestů, mají plamenné projevy a dokonce vykřikují, že budou pochodovat na Hrad, když premiér neodstoupí (proč vlastně na Hrad, když tam nesídlí). A co z toho? Svrhnou zvolenou moc násilím? Co pak? Mají nějaký plán? Očividně ne.

Když se podíváme na to, jak by se to mohlo vyvíjet, ukrajinský scénář, alespoň v některých aspektech,  skutečně hrozí. Protesty budou skutečně masové, dojde k násilí a mnoho lidí bude zraněno, nebo budou dokonce mrtví. Zasáhne policie a nedejbože i armáda. V zahraničí se aktivují nátlakové oganizace a skupiny, které se spojí s místními a nakonec donutí premiéra odstoupit. Vznikne chaos a nestabilita, soudy, nevraživost mezi lidmi, další volby s nejistým výsledkem. Jelikož naše země je etnicky homogenní, zřejmě se nenajde oblast, která by převrat nerespektovala, jako ukrajinský Donbas, a proto s vysokou pravděpodobností občanská válka jako na Ukrajině nehrozí. Přesto, hrozí nestabilita, prolitá krev a vysoké ztráty z uskutečněného převratu.

Každý by si tedy měl uvědomit, než půjde v dobré víře skákat na Letnou (stejně jako lidé v Kyjevě chodili skákat na Majdan), jaké důsledky to může mít. Protože většinou, když se násilím svrhne demokraticky zvolená vláda, nevěstí to nic dobrého. Nejen na Majdanu, ale třeba i v roce 1948 u nás. A protestující by si taky měli uvědomit, že velké procento neutrálních voličů, kteří sice Babiše nevolí, ale preferují jej porazit ve volbách, ve finále nakonec premiérovi hlas hodí, protože násilné svržení vlády nechtějí. Jinými slovy to Babiše spíše posílí. To ať si ale každý promyslí sám.