Nejen Deník Anne Frankové: známe tři další deníky židovských dívek, které vyprávějí o holocaustu

Nacistické šílenství, jehož důsledkem byla jedna z největších světových genocid, se bezpochyby stalo temným obdobím v dějinách Evropy. O jeho krutosti a hrůzách bylo napsáno mnoho knih i zfilmována řada dokumentů, mezi nejznámější autentické památky popisující život mladé židovské dívky patří Deník Anny Frankové. Dospívající dívka na stránkách svého deníku popisuje, jak se se svojí rodinou ukrývala před nacisty, i jak byla později odhalena a deportována do koncentračního tábora. Neskrývá strach a obavy, svěřuje se se svými touhami dospívající dívky a doufá v naději, že jednou nastane konec všem hrůzám. Deník Anne Frankové vydal po válce její otec, který jako jediný z rodiny přežil. Kniha byla přeložena do více jak sedmdesáti jazyků, stala se námětem pro mnohá filmová i divadelní zpracování, a dokonce byla zařazeno do světového dědictví dokumentů UNESCO. Málokdo však tuší, že v průběhu historie byly objeveny i další, méně známé deníky a zápisky židovských dospívajících dívek, které zemřely v důsledku holocaustu.

Rutka Laskierová

Rutka Laskierová, dnes známá jako polská Anne Franková, psala svůj deník v roce 1943 ve věku 14 let, zatímco byla zavřena v ghettu polského města Będzin. Její vzpomínky jsou však po třech měsících náhle přerušeny. Rutka byla totiž deportována do Osvětimi, kde následně zemřela. Stejně jako Deník Anne Frankové, také její zápisky jsou plné strachu a úzkosti, ale také nadějí.

Renia Spiegel

"Kdybych jen mohla říct, je konec, a okamžitě zemřít ... Ale nemůžu, protože i přes všechna ta zvěrstva chci žít a čekat na další den". To jsou některá z nejvíce dojemných slov
Renie Spiegel. Její deník zachycuje období 3 let, od roku 1942 do roku 1945. Renia a její sestra Ariana žily se svými prarodiči v ghettu Przemyśl, poté ji její přítel Zygmunt Schwarzer skrýval se svými rodiči v podkroví domu u svého strýce. Jejich úkryt však nacisté odhalili a Reniu i Zygmuntovy rodiče na místě zastřelili. Zygmunt poté nachází deník své dívky a doplní jeho poslední stránku těmito slovy: „Tři výstřely! Ztracené tři životy! Stalo se to včera v noci ve 22:30. Osud mi vzal vše, co mi bylo drahé. Můj život je u konce. To, co cítím, jsou rány, rány ... Má drahá Renusie, poslední kapitola vašeho deníku je kompletní “.

Eva Heyman

Eva začíná psát svůj deník 13. února 1944. V té době jí je 13 let a bydlí u svých prarodičů ve městě Nagyvárad v Maďarsku, protože její rodiče jsou odloučení a její matka Agnes žije ve Francii. Eviny zápisky končí 30. května téhož roku, kdy Němci zahajují deportaci židů. Mezi deportovanými do Osvětimi je také Eva, která zde také zemře. Její matka se vrací do Maďarska hledat svoji dceru, je ale také deportována. Narozdíl od Evy se však Agnes podaří přežít a na konci války se setkává se služkou, která pracovala u jejích rodičů. Ta jí předává Evin deník. Agnes zápisky své dcery zveřejní a brzy poté spáchá sebevraždu.