MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Od prvních nepokojů k poslední bitvě

Situace na východě Ukrajiny se zhoršovala od svržení prezidenta Janukovyče povstáním na Majdanu. Donbas (tehdy Doněcká a Luhanská oblast) byl nejprůmyslovější a nejrozvinutější částí Ukrajiny a svrženého prezidenta tu volilo 90 procent lidí. Je tedy logické, že jim nová (a z pohledu výsledků voleb nelegitimní) kyjevská moc nebyla příliš po chuti, zvláště když se k nim chovala nepřátelsky. A tak už 7. března 2014 obsadili místní protestující budovu Doněcké oblastní správy, pouhých 14 dní po svržení prezidenta Janukovyče a obsazení ukrajinského parlamentu protestujícími z Majdanu.

Poté už události dostaly rychlý spád. 7. dubna 2014 byla ustanovena Doněcká lidová rada a na 11. května bylo připraveno referendum o nezávislosti na Kyjevu. Ten se rozhodl řešit situaci silou a do oblasti vyslal pravidelnou armádu. Spolu s ní se do bojů zapojily ukrajinské nacionalistické bataliony, a rovněž byly obě strany posilovány dobrovolníky z různých zemí. Kyjev měl diplomatickou podporu z EU a USA, Doněck zase z Ruska. Zpočátku dosahoval Kyjev vítězství a donbasští separatisté museli vyklidit Slavjansk.

Už to vypadalo na porážku Doněcku, když se kyjevské síly dostaly do obklíčení u města Ilovajsk a utrpěly drtivou porážku. Armáda Donbasu (neboli ozbrojené síly takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky) tak získala mnoho zajatců a bojové techniky. Podařilo se jí zajistit území až k moři – městu Novoazovsk. Na víc už ale separatisté síly neměli. Obě strany se tak vyčerpaly a ztratily strategickou iniciativu. Diplomacie evropských velmocí navíc připravovala takzvané Minské dohody, které měly celou situaci vyřešit.

Bojem o město Debalcevo skončila horká fáze války

Město Debalcevo bylo od počátku války drženo pravidelnou ukrajinskou armádou, podléhající řízení z Kyjeva. Nacházel se v něm železniční uzel a procházela jím důležitá silnice spojující největší města Donbasu – Doněck a Luhansk. Počátkem roku 2015 se kyjevské síly nacházely v nebezpečném výběžku a hrozilo zde obklíčení. Smyčka se navíc stále více stahovala. 15. února, kdy vstoupily v platnost Minské dohody, které otevíraly cestu k příměří a posléze i míru, tak nebylo jasné, zdali je obklíčení uzavřeno, či nikoliv, nepřímé důkazy ovšem uzavření potvrzují. Minské dohody měly totiž vliv na hranice budoucího uspořádání, platila linie dotyku v den vstoupení dohod v platnost, na obklíčené jednotky se však nevztahovaly.

Ozbrojené síly Donbasu nejprve nabízely pravidelné ukrajinské armádě odchod z kotle, po vypršení ultimáta se však rozhodly řešit situaci silou. Obklíčení vojáci odolávali zhruba jeden den a 18. února 2015 ovládli město separatisté z Donbasu. Pomohly jim společně s výhodnou nástupní pozicí i dva faktory. Zaprvé, ukrajinské velení v Kyjevě obklíčeným vojákům příliš nepomáhalo. A zadruhé, místní obyvatelstvo stálo ve většině případů na straně Doněckých a Luhanských ozbrojených sil, což se ale dělo po celou dobu války. Často se tak stávalo, že pozice Kyjeva separatisté znali díky tomu dříve a měli tak výhodu překvapení.

Zamrzlý konflikt a výsledek občanské války

Tímto vítězstvím sice Doněck s konečnou platností zabránil Kyjevu obsadit nejdůležitější území Donbasu, nicméně příliš výhod z toho nezískal. Území mimo kontrolu Kyjeva je na rozlohu jen asi třetina původní Doněcké a Luhanské oblasti. Vztahy se postupem let spíše zhoršovaly, Kyjev začal po celé hranici uplatňovat blokádu, dodnes nefunguje ani vlakové spojení se zbytkem Ukrajiny. Dále se Doněckým nepovedlo přivést do separatistického klubu Charkov, který sice Kyjevu taky vzdoroval, ale nakonec se mu poddal. To samé se stalo i u jihoukrajinské Oděsy. Otázkou je, zdali mohli separatisté dosáhnout více. Život v Doněcku dnes plyne celkem normálně, lidé si vydělávají mnohem méně, než v Kyjevě, ale náklady na živobytí jsou minimální.

Ovšem ani Kyjev nedopadl nejlépe. Před občanskou válkou na Ukrajině se lidé na jejím celém území bez problémů uživili. Dnes už to platí jen pro hlavní město. Za ukrajinskou měnu Hřivnu jste dříve zaplatili dvě koruny čtyřicet, dnes vám stačí 90 haléřů. Stát přichází o letecký a raketový průmysl, ekonomika se propadla. Počet obyvatel na území kontrolovaném Kyjevem je i díky velkému exodu obyvatelstva nižší, než 38 milionů. Fakticky je tedy Ukrajina už menší, než Polsko. Jediné, co může zemi zachránit a znovu jí sjednotit je implementace Minských dohod a přímé navázání dialogu mezi Kyjevem a Doněckem. To se ale zatím nedaří.

Na příkladu Ukrajiny je vidět, kam až může dojít situace, když prohraje demokracie. Začalo to ilegálním svržením ukrajinského prezidenta na Majdanu, poté ilegálním obsazením budovy oblastní správy v Doněcku separatisty a konečně ilegálním referendem o samostatnosti. Poté se do situace vložilo násilí, které přerostlo v občanskou válku a deset tisíc obětí. Dnes je tu zamrzlý konflikt, který jeví jen malé náznaky zlepšení.