Na hřbitov chodíme vzpomínat, děkovat, plakat i odpouštět

Jak se říká, každá bolest přebolí a musí se jít dál. Někdo má ale nutkání chodit denně na hřbitov i několik týdnů po pohřbu a tam propadá pláči.

Je vhodné chodit často na hřbitov?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Každý člověk nese ztrátu blízkého člověka jinak a také se s ní jinak vyrovnává. Jinak neseme smrt starého člověka, jinak mladého. Se smrtí dítěte se vyrovnáváme nejhůře. Po pohřbu, když ostatky uložíme na hřbitov, zůstanou nám vzpomínky a možnost zajít na hřbitov. Zapálit svíčku, donést květiny a nad hrobem zavzpomínat. Na hřbitově, uprostřed toho až posvátného ticha, se často při vzpomínkách rozpláčeme. Někdo pokaždé. A právě pro ty lidi, kteří hřbitov opouštějí pokaždé s očima plných slz, patří rady typu : Ty na ten hřbitov nechoď, když ti to nedělá dobře. Nechoď na ten hřbitov, nech je v klidu spát. Většinou ale tyto rady vyjdou naprázdno.

Ať už chodíte na hřbitov jednou denně, nebo každý týden, je to jen vaše volba

Hodně lidí zajde na hřbitov na jaře uklidit po zimě, v létě zalít kytky, na Dušičky rozsvítit a pak připravit hrob před zimou. A je to v pořádku. Někdo zajde na hřbitov jednou za rok, a pokud má výzdobu hrobu přizpůsobenou tak, aby vypadala dobře celoročně, nelze také nic vytknout. Najdou se i tací, kteří si zaplatí firmu, která se jim o hrob celoročně postará a sami tam nejdou. Nelze nic namítat ani v tomto případě. Pak jsou ale lidé, kteří mají nutkání hřbitov navštěvovat téměř denně. S mrtvými si nad hrobem povídají. Mají pocit, že něco nebylo za života vyřčeno nebo vyřešeno. Stesk, klid hřbitova a samota většinou spustí stavidla neudržitelného pláče. Tito lidé se vlastně sami trýzní a čas, který je třeba k tomu, aby bolest ze ztráty polevila, se prodlužuje. Bohužel nikdo nedokáže s určitostí říct, že se bolest zmírní, když na hřbitov chodit nebudou.

Zdroj:

https://www.poradte.cz/volna-diskuze/12782-chodit-ci-nechodit-na-hrbitov.html