Bankovní identita: dobrý pomocník nebo nástroj našeho zotročení?

V našem tzv. „svobodném Západě“ hrají peníze stále větší roli. Když se podíváme na podíl obydlí, které nám opravdu patří, stále roste podíl bytů a domů, které jsou zastavené některé z bank. Zatímco naši rodiče bydleli povětšinou ve svých domech a svých bytech, my bydlíme v bytech, které splácíme 30 let. Ano, naši rodiče mívali také úvěry, ovšem většinou jen bezúročné novomanželské půjčky. Podobná je situace s novými automobily: prakticky všechny nové automobily patří vlastně nějaké leasingové společnosti.

Mladý muž chce s dívkou svých snů založit rodinu. Dívka jeho snů je však vychovaná celou společností k tomu, že „chce žít na úrovni“. Pokud tento mladý muž tuto „úroveň“ nezajistí, dívka si pro život vybere někoho jiného. Celý systém je podporovaný vším: vzdělávací soustavou, sdělovacími prostředky, reklamou, Holywoodskými filmy i většinou lidí okolo. Mladý muž téměř vždy nejen „kapituluje“ před všeobjímajícím systémem peněz, ale většinou jej dokonce sám podporuje – velikost dobra je přímo úměrná objemu peněz a on je koneckonců vychován stejně jako jeho vyvolená.

Země svázaná penězi - Zdroj: Shutterstock.com

Naši rodiče měli vzory, které penězům více či méně odolávaly. Tři mušketýři bojovali na život a na smrt z důvodu cti. Dnešní doba vznešené hrdiny nemá. Prezident dnes nemá úctu prakticky v žádné zemi „demokratického Západu“. Tzv. „celebrity“ předkládané médii jsou povětšinou šašci, v horším případě nástroje některých z lobbystických (tedy nátlakových) nebo politických uskupení. Eurovize se vyhrává nikoliv vytříbeností uměleckého projevu, ale příslušností k určitému státu. Ve sportu dochází k nechutnostem, které byly dříve nemyslitelné: mohli by si naši rodiče přestavit, že se realitou všech velkých světových cyklistických závodů stane močení za jízdy, kdy stříkající moč vedoucího člena pelotonu stříká na všechny závodníky jedoucí za ním? Ano, tohle je realita roku 2022. Tedy – realita tzv. „Západu“.

Močení za jízdy? - Zdroj: Sergii Rudiuk / Shutterstock.com

Dříve nebylo standardem předkládat výpis z účtu při sjednávání nájemní smlouvy k nájmu bytu. Dnes se příjmy dokládají ve stále větším procentu případů. Peníze se stávají všudypřítomné a přitom stále méně viditelné: jen přiložíme platební kartu (nebo dokonce už jen telefon či hodinky) ke čtečce a během pár vteřin zaplatíme požadovaný obnos. Přikládáme platební kartu na spoustě míst už skoro tak automaticky jako přístupový čip k domovnímu vchodu nebo závoře ke garážím.

Autíčko kontrolované bankou - zdroj: Shutterstock.com

Aniž jsme si to uvědomili, dovolili jsme penězům, aby stále více určovaly naše životy. Opravdu chceme většinu své energie věnovat vyděláváním peněz, za které pořizujeme to, co vidíme v reklamě? Když se podíváme do nákupních košíků, uvidíme zpravidla velké množství věcí, které nám přinášejí jen krátkodobé chuťové potěšení, které je navíc ještě většinou nezdravé pro náš organismus. Životní metou je pro nás nákup nového automobilu nebo exotické dovolené. Je to doopravdy to, o co máme v životě usilovat?

Pokladnička kontrolovaná bankou - Zdroj: Shutterstock.com

Aniž si to uvědomujeme, byli jsme vychováni tak, že bezmezně věříme ekonomům a bankéřům. Každý sedlák nebo podnikatel ví, že musí mít nové technologie, aby byl konkurenceschopný. Základním parametrem rozvoje společnosti je úroková sazba. Pokud má sousední země prakticky nulový úrok a naše země základní úrok téměř deset procent, nedá se naší měnou financovat nic nového, naše peníze se dají použít pouze jako „rychlé“ provozní peníze. Nedají se postavit nové domy, byty, obchody, továrny. Tedy – postavit se dají, ale musíme se uctivě zeptat na Západě, jestli nám na daný projekt půjčí peníze své, které mají téměř nulový úrok. Západ se podívá, jestli daný projekt zapadá do toho, co oni chtějí a pokud ano, peníze poskytne. Pokud ne, neposkytne. Tedy, v dnešní době se na vše „nové“, co bude u nás vznikat, musíme zeptat „na Západě“ a půjčit si od nich jejich měny s téměř nulovou úrokovou sazbou: dolary, eura, britské libry. Nikým nekontrolovaná Česká národní banka během půl roku de facto zničila úvěrové prostředí České republiky: úroky se zvýšili z velmi příjemných jednotek procent až k současným téměř deseti procentům. Obchod s nemovitostmi se prakticky zastavil, protože nikdo z občanů Česka si při současných sazbách již nemůže, ale vlastně ani nechce vzít hypotéku. Developeři pouze dokončují rozpracované stavby a další neplánují. Jak dalekosáhlé důsledky tato jediná, v médiích téměř neprezentovaná skutečnost má, si každý přemýšlivý člověk může přestavit. Když se nestaví, není potřeba beton, cihly, železo, stavební stroje, elektřina a nafta, která stavební stroje napájí, zedníci a další stavební dělníci, jejich automobily, palivo do jejich automobilů i jídelny, kde tito dělníci obědvají. Katastrofické důsledky války na Ukrajině jsou proti důsledkům nárůstu úrokové sazby z téměř nuly na téměř deset procent pouhou zanedbatelnou epizodou.

Tak jako „sdružené bankovnictví Západu“ postupně vytěsňuje ostatní entity z našich životů, vytěsňuje pochopitelně i stát. Co je bankovní identita? Povětšinou náhrada Občanského průkazu. Banka pro nás „zdarma a nezištně“ ověří identitu jednoho případně obou účastníků dané (zpravidla peněžní, ale často i nepeněžní) transakce. Navíc, banka tímto ověřením získává informaci o tom, o jakou transakci se jednalo, jestli proběhla nebo neproběhla. Za zdánlivé „zrychlení ověření“ ovšem zaplatíme vysokou cenu: stejně jako při použití platební karty. Banka zde ví, kdo s kým obchodoval a jaký finanční objem se přesunul. Masovým rozvojem bankovní identity se tedy dále podstatně sníží úloha státu a podstatně zvýší úloha peněz v našich životech.