MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Jak se tam dostat?

Navštívíte-li Bělorusko, uděláte si však obrázek svůj. Máte dvě možnosti. Pokud se rozhodnete pro cestu letadlem přes hlavní město Minsk, do pěti dnů pobytu nemusíte řešit víza. Když vezmeme v úvahu první a poslední den na cestě, stačí to pro tři celé dny v Minsku. V případě, že nechcete vidět jiná místa, asi to stačí. Ovšem Bělorusko není zase tak daleko, takže lze dojet i autem, byť na to už víza potřebujete. To se hodí na delší cesty za poznáním celé země a tuto možnost jsme zvolili i my. Musíte se ovšem nejdříve dostat přes celní bariéru, která je skutečně tvrdá a nesmlouvavá. Doslova vám pročešou auto. Celníci jsou neústupní, ale vyhovujete-li celním předpisům, je to samý úsměv. Přesto z celnice neodjedete s dobrou náladou. Jakoby nás tu ani nechtěli, si řeknete, zcela odvyklí celním kontrolám. Pak je nezbytné si zakoupit krabičku pro dálniční síť Běloruska, kterou tu provozuje náš známý Kapsch, zde ovšem i pro osobní auta. Není to drahé, snad nějakých 40 haléřů za km, každopádně další zdržení a otrava.

Jak to tam vypadá?

Pak ale vjedete do Běloruska a váš pohled se začne měnit. Naleznete čistá města, široké ulice s bílými čarami a kvalitním asfaltem,
pěkná nová auta. Dobře oblečení lidé. Pak zjistíte, že Bělorusko je protkáno dálnicemi, jejichž stav je jako u nás, spíše lepší. Ubytování v penzionech taktéž na úrovni a navíc levné. Máte jakoby touhu najít nějaký nedostatek, to přece není možné. Podívat se, mohou-li si obyvatelé vůbec něco koupit? Zdali mají nějaké pořádné obchody, jako jsou u nás? Zastavili jsme tedy po 50 kilometrech od hranic ve městě Kobryn, které je velké asi jako náš Přerov. Zdejší supermarket byl pro nás celkem překvapením.  Takovou nabídku a kvalitu máme v České republice málokde. Oddělení uzenin, ryb nebo masa mělo tak širokou nabídku, jakou jsme téměř nikde jinde neviděli.

Dále padesát druhů vodky, množství vína, piv, včetně toho českého. Vše uspořádáno přehledně a v čistotě. A tak to bylo i v dalších prodejnách, které jsme navštívili. Překvapeni zjistíte, že mají spoustu obchodů, ale žádný Kaufland, Lidl, Tesco a podobně. Všechno jsou jejich supermarkety, svůj maloobchod tedy neprodali jako my a zisk z něj zůstává v zemi.

Památky a příroda

Kapitola sama pro sebe jsou běloruské památky, ty byste tam také nehledali. Stavby chráněné UNESCO, jako jsou zámecké komplexy Nesviž a Mir vás ohromí. Máme my něco takového? Možná se tomu blíží Karlštejn nebo Lednicko-Valtický areál. Podívejte se na obrázky a udělejte si názor sami.

Hlavní město Minsk s výstavními budovami, jako je například státní knihovna, toho může nabídnout více, než by se mohlo zdát.Nezůstávejme ale pouze u památek. Bělorusko má společně s Polskem světový skvost chráněný organizací UNESCO – Bělovežský prales. Divoké území se specifickou zvířenou obývá vzácný Zubr evropský. Běloruská část je lépe zachovalá a chráněná, nežli ta polská, jak jsme se stačili přesvědčit.

Jazyky a situace v zemi

A jak je to vlastně s dorozumíváním s místními obyvateli? Oficiální jazyky jsou dva, běloruština a ruština. Neměli jsme problém se domluvit se všemi rusky. I když tento jazyk neovládáte, obě zmíněné řeči jsou slovanské a tudíž češtině podobné, nebude problém se domluvit i tak. Stát se snaží běloruštinu podporovat, protože většina lidí ji ani nezná, narazili jsme pouze na jednu paní, která nám odpověděla bělorusky, než přešla na ruštinu. Možná i proto jsou oficiální nápisy pouze v jazyce běloruském.

A jak je to s prezidentem Lukašenkem? Nenalezli jsme nikoho, kdo by nepodporoval jeho politiku. Je možné, že lidé byli neupřímní, ale zase, proč by to dělali. Co je v zemi vlastně tak špatného? Něco jsme přeci jen nalezli. Lidé si málo vydělávají, asi tak třicet až padesát procent našich mezd. Na druhou stranu, ceny energií, pohonných hmot, nebo třeba bydlení jsou výrazně levnější než u nás, to samé platí o jídle. U nich se jim tedy žije dobře, problém můžou mít, když si vyrazí na výlet k nám, do Itálie, nebo jiných dražších zemí. Možná proto se s Bělorusy moc nesetkáváme. Každopádně, jejich země nás překvapila a rozhodně stojí za návštěvu.

Oldřich a Ludmila, čtenáři Magazínu