Uplynulo 20 let od sestřelení „neviditelného“ amerického bombardéru F-117 nad Jugoslávií

V roce 1996 tvořily Jugoslávii dvě svazové republiky, Srbsko a Černá hora. V rámci Srbska však existovaly dvě autonomní oblasti, Vojvodina a Kosovo. Ve druhé jmenované tvořili většinu Albánci. Za celou dobu existence Jugoslávie až do roku přibližně 1960 byl poměr albánského (muslimského) a srbského (slovanského) obyvatelstva víceméně neměnný, Albánci tvořili zhruba 60 procent a Srbové 27 procent obyvatelstva, zbytek připadal na ostatní národy. Až po roce 1960 začal poměr Albánců narůstat. O 36 let později, v inkriminovaném roce 1996 jich bylo už 81 procent, kdežto Srbů jen 11 procent. Právě tehdy začaly první problémy a potyčky separatistické Kosovské osvobozenecké armády se srbskými bezpečnostními složkami. Jugoslávská vláda si Kosovo nehodlala nechat vzít a tak vnitřní konflikt postupně narůstal. Spojené státy se nakonec rozhodly postavit na stranu kosovských separatistů a zaútočit na Bělehrad. První nálet se uskutečnil 24. března 1999.

Protiletadlový komplet S-125 jako památka v ulicích Bělehradu

Sestřelení F-117

Už čtvrtý den se Jugoslávie bránila koalici NATO, vedenou Spojenými státy americkými, která na ni útočila ze vzduchu, většinou raketami vzduch-země. Oficiálním důvodem byly údajné masakry albánského obyvatelstva jugoslávskými jednotkami. Vysokou politiku ale nechme stranou. Onen den se blížil „neviditelný“, nebo chcete-li „stealth“, letoun F-117, který se proslavil například ve válce v Iráku, na bombardování ve směru vesnice Budanovici. Tou dobou mu v cestě stála 250. Raketová brigáda protivzdušné obrany Jugoslávie. Byla vyzbrojena protiletadlovými systémy S-125 Něva a hlavně byla připravená. Radiolokační systémy metrového rozsahu odhalili útočníka asi 23 kilometrů daleko. Jakmile se přiblížil na patnáctikilometrovou vzdálenost, byl už dostatečně zaměřen a rakety vyletěly jej zničit. První těsně minula cíl, ale druhá explodovala v těsné blízkosti, takže letadlo vyřadila z provozu. Pilot Darrell Zelko se však stačil katapultovat a zachránit.

Co následovalo?

Jugoslávská jednotka ani nevěděla, co se jí podařilo sestřelit. Jakmile se to vojáci dozvěděli, propuklo velké nadšení. Zničení supermoderního letadla jim a celé zemi dodalo naději, že i mocný protivník může krvácet. Navíc, pokud je v jejich zemi agresorem. Sestřelený pilot Zelko ovšem projevil také velkou dávku statečnosti. Podařilo se mu ukrýt před pátrajícími jugoslávskými vojáky a druhý den byl zachráněn vlastními spolubojovníky vrtulníkem. Bombardování Jugoslávie trvalo namísto plánovaných 7 dní desetkrát déle. Kromě smrti dvou a půl tisíce lidí, nesmírného utrpení pozůstalých a zničení země přineslo i hořkou pachuť a věčnou křivdu, kterou dodnes Srbové cítí ve vztahu k Spojeným státům americkým, podobně jako my k bývalému SSSR.