MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Šílená stavba, ostatně jako cokoliv od Gaudího. Člověk nemůže, než bezbřeze obdivovat odvahu Barceloňanů, že Gaudímu dali volnou ruku a peníze. Stavět se začalo v roce 1881, ale zdaleka ještě není hotová. Gaudí ji stavěl přes 40 let až do své smrti.

Jeho stavební dokumentace byla zničena za občanské války. Stavěla se tedy třeba i podle dokumentace, kterou Gaudí kdysi zapomněl na jedné z přednášek o chrámu. Dnes se na projektování stavby podílejí i počítače. Chrám je hotov asi z poloviny. To, že není chrám hotový, nikomu nevadí. Naopak. Je to nejnavštěvovanější pamětihodnost v celé zemi, každoročně se sem přijdou podívat 2 milióny lidí.

Můžete si ji prohlédnout zespoda nebo vyjít nahoru po schodech či vyjet výtahem a kochat se výhledy z ptačí perspektivy. V kryptě chrámu je pochován i její stavitel. Gaudí - jeden z nejgeniálnějších architektů světa- zemřel v roce 1926. Na ulici ho zachytila tramvaj, odvezli ho do chudinského špitálu, kde po třech dnech bezvědomí zemřel.  

Něco přes kilometr dlouhá ulice La Rambla je nejživějším bulvárem ve městě. Potkáte tu pouliční umělce, prodejce živých ptáčků, kapsáře, prostitutky, je tu i nejlepší tržnice ve městě, kde se dá koupit cokoliv, počínaje mořskými potvorami, pokračuje ovocem, zeleninou a konče masem. Vše je samozřejmě čerstvé a člověku se hned sbíhají sliny.

Jméno tahle třída dostala od slova "raml", což arabsky znamená "občasný vodní tok". To je sice hezky řečeno, ale šlo o obyčejnou stoku, která tudy ve středověku tekla. Až v 18. století stoku místní obyvatelé zasypali.

Užijte si pár divokých jízd v zábavním parku Tibidado. Nejvyšší vrchol města nabízí nejen panoramatické pohledy na město, ale i kolotoče a obří kola, dům hrůzy, vše jako za starých časů. 

4. Noční život v El Raval

Barcelona ví, jak flámovat, abyste ji poznali v její pravé podobě, budete muset vyrazit ven velmi pozdě v noci. V době, kdy už dávno paříte, stojí Barceloňané teprve před zrcadlem a přemýšlejí, co si vzít na sebe.

Mnohé kluby tu ožívají teprve ve dvě ráno. Žije to v dolní části staré Gotické čtvrti, v El Ravalu u pěší zóny La Rambla je ale nejvíc sexy obvod. Dokonale se hodí pro dlouhý noční tah. Je tu všechno, záplava barů, krčem i těch nejoblíbenějších nočních klubů. Také náměstí a některé uličky čtvrti Grácia žijí rušným nočním životem.

Když by se mě někdo zeptal, co považuji za symbol Barcelony, hned bych věděla. Gaudí. Nejenom Sagrada Familia či několik domů ve městě, ale především jeho úžasný park.

Tedy jeho… Park se jmenuje Gůell po svém zakladateli - barcelonském magnátovi jménem Eusebio Gůell. Ten si chtěl v roce 1900 nechat postavit anglické zahradní město pro boháče, koupil pozemky a najal si architekta Antoniho Gaudího. Představoval si, že z toho projektu bude mašina na peníze. Že se sem boháči jen pohrnou, že se budou prát o to, kdo si tu postaví dům.

Gaudí postavil ale skoro jen samé cesty, bránu, vrátnice, ale o stavbu domů nebyl moc zájem. Po 14 letech to magnát vzdal a dnes je z tohoto místa městský veřejně přístupný park. Nutno podotknout, že nádherný a ojedinělý. Budete si tu připadat jako v pohádce.

Vedle hlavní brány jsou dvě „perníkové“ chaloupky, v jedné je expozice Gaudího stavitelských metod a historie parku. V parku je i dům, kde Gaudí na sklonku života žil.

Poblíž vstupní brány najdete také jeden ze symbolů města - ještěra. Říká se, že kdo mu sáhne na zub, tomu se splní přání. No, nechci být škarohlíd, ale osahala jsem mu celou ústní dutinu a přání se mi nesplnilo ani náhodou. Jak už to tak bývá…

Když kolem ještěra vystoupáte po schodech až nahoru do samého srdce parku, objevíte úžasnou táhnoucí se dlouhou Gaudího lavičku s typickým povrchem z pestrobarevných kousků rozlámaných dlaždiček, hezky zakulacenou. Prostě Gaudí, hrany aby u něj člověk hledal mikroskopem. A stejně neúspěšně.

Navíc je z odtud úchvatný výhled na město. Mají tu občerstvení, můžete si tu nechat namalovat portrét nebo si třeba nechat udělat šperk na míru. Je tu co dělat a hlavně je tu na co se dívat. Tenhle park si hned zamilujete.

6. Býčí zápasy, flamenco, fotbal

V neděli na jaře a v létě můžete jít na býčí zápasy. Část lidí je nesnáší, jiní je milují. Dáváte-li přednost něčemu klidnějšímu a elegantnějšímu, jděte se večer někam podívat na flameco. Jiné matadory můžete vidět v aréně zvané "Nou Camp" - tedy na fotbalovém stadiónu FC Barcelony.

I když je tu řada význačných muzeí, já nebyla v žádném z nich a přes to nemám pocit, že bych o něco přišla. Vždyť všude v ulicích Barcelony je umění. Moderní i staré, je tu od každého něco. A toulky tichými uličkami i rušnými bouřícími obchodními bulváry, to je dokonalé divadlo samo od sebe. V ulicích města si sáhnete na tep Barcelony, poznáte ji skrz naskrz.

Tenhle park na vrcholu kopce, kam se můžete vypravit lanovkou, je oázou klidu. Je tu ticho, jsou tu parky, fontány. Pokud si chcete maličko vydechnout a odpočinout si od rámusu tohoto jinak rušného velkoměsta, jste tady správně. Navíc je odtud nádherný výhled na město a jsou tu dvě významná muzea, včetně toho věnovaného Joanu Miró.

Barcelona je přímořská metropole omývaná vlnami Středozemního moře. Je tu velký přístav s pěší zónou, nákupním střediskem či obřím akváriem. Dá se tu popíjet káva s výhledem na moře. Milovníci tohoto živlu, kteří chtějí být víc aktivní, si mohou zajít do nedalekého muzea námořnictví. Tady se dozví třeba to, jak se opravovala děravá loď přímo na moři.

Kde je moře, tam je samozřejmě i pláž. Ta barcelonská je tu ale vyrobena uměle z dovezeného písku. Najdete ji kousek od přístavu. Surfaři tu surfují, i když je zima, jiní hrají fotbal nebo jen tak lenoší. Běžci tu běhají už od rána, pejskaři venčí své miláčky, rodiče s dětmi si tu hrají. Je to náhle úplně jiný svět. Uvolněný a pohodový. Chvilku jste v rušném velkoměstě a najednou se ocitnete na dovolené u moře.

A také v galerii, protože na plážích i v okolí je spousta soch a moderního umění. To prostě už k tomuhle městu patří. Umění na ulici na každém kroku.