Jak to udělat? Je to údajně jednoduché. No, ne tak docela. Nestačí totiž zmiňovaný most pouze přejít. Musíte tak učinit třikrát, za úplňku a navíc s láskou v srdci. Kdo tohle všechno splní, zbohatne. Je jasné, že se o to už pokoušel kde kdo. Jen jedinému chlapíkovi to však vyšlo.
Jmenoval se Matys a kdysi sem panstvu vozil pečivo. Jednou přijel až v noci se zásobou pečiva na hostinu. Se zbožím mu až k hradu pomáhala dcera, ale protože hradní pán byl známý donchuán, pekař dceru raději nechal čekat venku.
Vydal se přes most do hradu, ale dcera ještě zavolala, že tam dva pecny chleba zapomněl. Pekař se vrátil, vzal pecny a už potřetí šel přes most. Tak byla splněna první podmínka, další také díky úplňku a třetí byla nejjednodušší – cítil lásku ke své dceři. Díky tomu pak po návratu ze šichty našel doma zlatý pecen chleba.
Veškeré další pokusy ale byly marné. Dnes už nejspíš lidé o bohatství nestojí, na Hukvaldy se v noci za úplňku vydávají jen velmi zřídka… A pokud, musejí to být opravdoví nebojsové, neboť jiná pověst tvrdí, že zde žijí dva duchové. Jedním je zazděný pekař, druhým pak mnich bez tváře, který byl umučen ve zdejším vězení.
Hukvaldy byly kdysi jedním z největších moravských hradů. Lidé ho začali budovat už ve 13. století a vylepšovali ho dalších 500 let. Problém hradu ale byl v tom, že se nacházel na poměrně těžko dostupném místě, takže na něm prakticky nechtěl nikdo příliš bydlet. Nedostupnost byla ale i jeho výhodou, protože nebyl nikdy dobyt.
Paradoxně ho nakonec dobyli jeho vlastní lidé. V roce 1762 ho zničil požár. Jak se to stalo? Hrad prý podpálili úředníci, kteří tu pracovali a už je taková robota příliš nebavila. Po požáru už hrad nikdo nechtěl dát pořádně dohromady, ani tady žít. Vesničané ho postupně rozebírali a z kamenů si stavěli vlastní příbytky.
Existuje ještě jedno vysvětlení požáru, a to že do jedné z přilehlých hospodářských budov udeřil blesk.
Hukvaldy dnes nabízejí především úžasné výhledy do okolní krajiny. Za dobrého počasí jsou báječně vidět Beskydy, dohlédnete i do nedaleké Kopřivnice nebo můžete zahlédnout i Ostravu.
Okolo hradu je postavena obora, v níž si objektivem fotoaparátu můžete nalovit snímky daňků a muflonů. Žije jich tu po sto padesáti kusech.
Cestou na hrad minete sedm památných buků, které jsou tu už sto padesát let a mají rozsáhlé kořeny. Díky erozi a faktu, že stromy rostou ve svahu, jsou kořeny obnažené. Jejich délka dosahuje až 8 metrů.
Pod Hukvaldy se v roce 1854 narodil světoznámý hudební skladatel Leoš Janáček. Jeho rodný dům už neexistuje. V domě, kde žil na sklonku života, je památník s expozicí o jeho díle i dochovaný interiér pokojů. Právě jako pocta slavnému rodákovi se na Hukvaldech vždy na začátku léta koná Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 44