Do Znojma za burčákem, okurkami a vinobraním

Poslední dobou se víc a víc komercializuje, ale lidi láká stále stejně, ba možná ještě víc. Burčák, když se proberete k nějakému dobrému (a letos se vybrat dalo), stále lidem stojí za všechny obtíže s ním spojené, a tak se davy lidí jenom hrnou.

Ulice plné stánků a lidí zvyklé i nezvyklé dobroty od těch staročeských až po čínské, rožněná prasata, a pochopitelně hektolitry burčáku, šťávy z hroznů, která sotva začala kvasit a která je tolik, tolik zrádná.

Průvod jde městem
Pochopitelně také skvělá nálada a neskutečné množství doprovodných programů. To všechno je slavné Znojemské vinobraní, jehož první ročník se konal už v roce 1966! Naprostou tradicí je zde historický průvod, kterého se každoročně zúčastní nejen král Václav s královnou, ale také množství nejrůznějších historických profesí od zbrojnošů po povětrnice a uvězněné helmbrechtnice.

Průvod nakonec dojde na náměstí TGM, kde se koná velká sláva včetně historického turnaje a ukázky ze sokolnictví. Letos se sokol sice nevrátil, ale i tak to byla poutavá podívaná. Na tomto náměstí se každoročně soustředí hlavní program. Wabi Daněk pustil několik politicky nekorektních vtipů o Romech (kterým ovšem říkal úplně jinak), Zdeněk Izer, který provázel odpolednem, zdatně kontroval a trumfoval ještě daleko oslizlejšími frky. Zkrátka lid se bavil.

Zpívá teta Helena
Za pozornost stál asi jen ten Miro Žbiro, ale tou dobou jsem ve vzpomenutém mázhausu zrovna vydyndal jedny housle a přidal se k cimbálce, což byl pro mě vrchol večera (housle mi nesebrali ani mě nevykázali, tak jsem měl velkou radost). Teta Helena Vondráčková produkci zahájila svým nejhrdelnějším hlasem: „Tak co burčáááák?“ zachrula do bouřícího davu a spustila poslední vystoupení před velkým ohňostrojem.

Kolem kostela sv. Mikuláše (jehož interiér byl báječně vyzdoben ovocem a zeleninou) se nacházelo středověké ležení se středověkou tribunou, kde se odehrávala ta nejvybranější představení.

Václavské náměstí nabízelo program pro menší návštěvníky, ale i ten byl báječně středověký. Zkrátka a dobře to svoje si zde jako každý rok vybral každý. A koho nezaujala produkce na hlavních pódiích, mohl se kdykoli uklidit do jednoho z příjemných znojemských mázhausů a přečkat den jen s burčákem, chlebem se sádlem a cimbálovkou. I to má rozhodně svoje kouzlo!