Famadihana: Tanec s mrtvým

Radost až na kost

V africké zemi je Famadihana – tanec s mrtvým – známý i jako rituál „otáčení kostí“. Jde o speciální svátek, který se slaví každých sedm let. V tu dobu se rodinné hrobky otevřou, vyjmou se těla mrtvých (tedy spíše to, co z nich ještě zbylo) a obalí se do nového sukna. A pak následuje to, na co všichni čekají – tanec s mrtvolou. Přestože nám Evropanům může připadat tento zvyk poněkud morbidní, pro afričany z Madagaskaru jde o veselou věc. Aby ne: k tanečku s nebožtíkem rozjařeným živáčkům jim hraje živá hudba, obětují se různá zvířata, jejichž maso je pak pak roznášeno pozůstalým.

Je opravdu mrtvý?

Přestože jde o místní folklór, rituál má i svou výchovnou stránku – zatímco příbuzní tančí s mrtvým, nejstarší členové rodiny vysvětlují mladým lidem a dětem význam smrti. Tady ale nejde jen o nějaké prázdné tlachání, protože smrt je přítomná jen v řeči, ale i hmotně, v těle „tančícího nebožtíka“. Ovšem skon je v jižní africké zemi chápán trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Místní lidé totiž věří, že člověk je vytvořen z těl praotců (odtud plyne i velká úcta Madagaskařanů k jejich předkům). Černoši rovněž věří, že pokud se těla mrtvých úplně nerozloží, nejsou jejich zesnulí zcela mrtví. A to je také důvod, proč se s tlejícími těly snaží komunikovat, jako zaživa.

Drahý špás

Svátek Famadihany je v Madagaskaru vnímám jako jeden z nejdůležitějších a zároveň i nejdražších. Rodina se totiž musí na oslavu vybavit prvotřídním jídlem a zajistit pro všechny členy příbuzenského klanu a potažmo i pro hosty oslavy, vhodné oblečení. Církev (ať už evangelická či katolická, která rovněž v zemi působí) svátek Famadihany jako náboženský neuznává a bere jej ryze jako „trochu divnou“ zábavu.

Madagaskřané se však své famadihany vzdát odmítají. Třeba takový pětapadesátiletý Henri Rakotonarivo si libuje, jak při svátku famadihany si „skočil“ taneček se svým mrtvým dědečkem a tetou: „Je dobré tímto způsobem poděkovat svým předkům za vše, co pro nás udělali. Zároveň jsem mrtvé poprosil o dobré zdraví a zároveň věřím, že mi pomohou k tomu, abych se stal bohatším.“ Zcela odlišně se k svátkům staví Jean Rotovoherison, třicetiletý manažer v technologické firmě, který vidí svátek jen jako příležitost k utužování rodinných vztahů.“ Vždyť smrt i hudba vyvolávají emoce a těch se temepramentní Madagtaskřané určitě nebojí.