Čarodějnické procesy na Jesenicku připomíná nově otevřené muzeum

Pokud jsou vaše odpovědi kladné, jistě vás potěší nově otevřená expozice v horském lázeňském městě Jeseník. V místním muzeu se můžete vrátit do 17. století, kdy zde probíhaly nechvalně proslulé čarodějnické procesy.

V muzeu se o honech na čarodějnice dozvíte z dotykových obrazovek, z audionahrávek nebo z promítaných filmů. K dispozici mají návštěvníci i kopie listin a zápisů z výslechů, které jsou zveřejněny poprvé. Až zde spatříte nejrůznější mučící pomůcky kata, domyslíte si, jak asi lidé obvinění z čarodějnictví trpěli při výslechu. Muzeum je otevřené po celý týden od 9 do 19 hodin. Pro návštěvníky je doporučena rezervace předem.

Čarodějnické procesy trvaly v Evropě přibližně tři sta let. První upálení obviněné ženy z čarodějnictví bylo kolem roku 1480, poslední čarodějnici v Evropě upálili v roce 1782 ve Švýcarsku. K vypuknutí procesů s čarodějnicemi přispěl v roce 1484 tehdejší papež Inocenc VIII. (1432–1492) vydáním spisu Summis desiderantes affectibus. O dva roky později spatřil světlo světa další spis, který definitivně odstartoval čarodějnické procesy. Řeč je o knize s názvem Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Tento proslulý kodex sepsali němečtí dominikáni Heinrich Kramer (1430–1105) a Jacob Sprenger (1438–1495). V knize se inkvizitoři dočetli, jak čarodějnice poznat a jak je usvědčit. Každá čarodějnice má na těle prý znamení, podle kterého ji každý pozná. Většinou se ale jednalo o obyčejné mateřské znaménko. K usvědčení čarodějnic se často používala i zvláštní zkouška ve vodě. Obviněný člověk byl spoután a hozen do vody. Když odsouzený plaval na hladině, byl vinný. Pokud se ale osoba potopila, byla nevinná (často ale také mrtvá). Čarodějnice po obvinění čekal výslech, který byl většinou doplněn mučením. Lidé se tak často v bolestech přiznali i k něčemu, co neudělali. Po tomto přiznání následoval ve většině případů trest smrti v podobě hořící hranice.

Tak jako byli v Německu obávanými inkvizitory Heinrich Kramer a Jacob Sprenger, v Čechách jím byl Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1611 – 1698). Krutý inkvizitor tohoto jména působil v letech 1680 – 1696 právě na Jesenicku. Během těchto procesů od roku 1622 zemřelo na hranici nejméně 250 lidí. První obviněnou a upálenou čarodějnicí byla podle dochovaných pramenů Barbora Schmiedová, žena pastýře z Jeseníku. Za čarodějnici ji označil před svou smrtí její manžel. V té době bylo obvinění na smrtelné posteli považováno za pravdivé, a tak Barbora skončila na hranici. Obviněné čarodějnice zde byli před popravou krutě mučeny, v době procesů zde působil kat mistr Jokl (vlastním jménem Jakub Hay), který byl v té době prý jeden z nejkrutějších katů v Čechách.

Mezi známé Bobligovi oběti patří i děkan Kryštof Alois Lauttner ze Šumperka. Tento moudrý duchovní poznal, že v procesech nejde Bobligovi o nic jiného, než o naplnění svých kapes penězi obětí. Tímto přístupem se ale stal i děkan nepohodlným člověkem. Proto byl zatčen, mučen a nakonec v roce 1685 upálen za provozování černé magie.

Kolem roku 1969 byl Jindřich František Boblig z Edelstadtu odvolán z Jesenicka. Za své kruté vyslýchání nebyl nikdy potrestán. Inkvizitor zemřel v 87 letech obklopený zabaveným majetkem svých obětí. Procesy na Jesenicku popsal ve své knize Kladivo na čarodějnice Václav Kaplický. Kniha byla předlohou stejnojmennému filmu.

Čarodějnice jsou pronásledované až do 17. století, poté se už víra v čarodějnice pomalu vytrácí. Císařovna Marie Terezie (1717 – 1780) podobné procesy v Rakousku – Uhersku zakázala.