MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Jmenoval se Jevgenij Ivanovič Trušljakov. Původně byl poručíkem Rudé armády. V bitvě u Sevastopolu padali příslušníci jeho jednotky v dešti kulek jako mouchy, zatímco on prošel nezraněn. Následně byl zajat německou armádou a dopraven do koncentračního tábora. Prošel jich několik, skončil v Osvětimi. V roce 1945 pronikla do Německa Rudá armáda a začala osvobozovat vězně.

Z jednoho pekla rovnou do druhého

Jak už to v té době chodilo, za hrdinství byl Trušjakov dopraven rovnou do gulagu. Štěstí v neštěstí, které ho dosud provázelo, mu napomohlo aspoň k tomu, že nakonec skončil v táboře na Rajských ostrovech, kde byli shromažďováni vynálezci a zlepšovatelé. Za velmi skromných podmínek tam mohl rozvíjet své nápady. Nebýt nařízení Moskvy, která si uvědomovala nutnost podpory poválečného rozvoje země, byl by i tento tábor jen dalším z vyhlazovacích, s návratem nežádoucím.

Geniální nápady s nevalným ohlasem

Trušjakov zde v roce 1947 přišel s revolučním nápadem na neviditelný letoun ze speciální slitiny, která by neodrážela paprsky radaru. Vedení tábora však taková myšlenka přišla nesmyslná a zcela zbytečná, i přesto, že jeho spoluvězeň inženýr Zorin prohlásil nápad za geniální.

V táboře na Rajských ostrovech přišel Trušjakov s celkem osmadvaceti vědeckými podněty. Zpátečnický velitel tábora si však potrpěl spíše na každodenní dohled nad dodržováním tvrdého vězeňského režimu. Všechny nápady, které vypadaly jako použitelné, musel hlásit do Moskvy, což pro něj představovalo zbytečnou práci navíc. Na žádost vězně o odbornou literaturu mu vedení tábora dodalo knihu Julese Verna Cesta na Měsíc v naději, že od otravného vězně bude konečně klid.

Nemluvný podivín

Trušjakov se uražen uzavřel do sebe a o svých vynálezech přestal téměř mluvit. Přesto v něm velitel tábora spatřoval jisté nebezpečí pro jeho inteligenci a nečitelné chování. Jakmile jednoho dne přišel s myšlenkou ředění hmoty pro získání její větší plasticity a propustnosti, využilo to vedení tábora jako záminku, jak se ho zbavit. Byl odeslán do dolů na barevné kovy do Akromolinské oblasti, tábor A/3. Doprovázela ho velmi nelichotivá doporučení a vedení nového tábora na něj kvůli nim pohlíželo s patřičným despektem. Mezi spoluvězni měl pro svoji mlčenlivost pověst podivína a většinou se mu vyhýbali.

Za pravdu jen hrubé zacházení

Psal se rok 1949. Trušjakov byl fyzicky i duševně vyčerpán. V poslední naději na zlepšení situace přišel za vedením tábora se svým vynálezem na ředění hmoty. Velitel si jej vyslechl, avšak nerozuměl ničemu. Namísto pozornosti, kterou by si zasloužil, se ho zeptal, zda si myslí, že by dokázal projít zdí. Trušjakov přikývl, čímž si nevědomky odsouhlasil nejhorší možnost vazby, jaká v táboře existovala. Byl zavřen do bunkru bez oken uprostřed vězeňského dvora, s masivními ocelovými padacími dveřmi, kterými se spouštělo jídlo a vytahoval kbelík sloužící jako záchod. Od výhledu na mrazivé sibiřské nebe ho oddělovala metr a půl silná vrstva železobetonu a od okolní nehostinné krajiny drátěný plot pod vysokým napětím.

Muž, který prošel zdí

1.srpna 1949 mu velitel pobaveně oznámil, že má měsíc na to, aby svůj vynález uvedl do praxe. Vše probíhalo podle očekávání až do 12.srpna ráno, kdy službu konající „kýblař“ ke svému zděšení zjistil, že bunkr je prázdný. Nastal poprask. Velitel tábora byl svým nadřízeným okamžitě degradován, neboť svědci vypověděli, že dal vězni volnou ruku k útěku, pokud to dokáže. Bunkr odlitý z jednoho kusu betonu byl prozkoumán ze všech stran, dokonce i zrentgenován přístrojem dopraveným speciálně z Moskvy, avšak nenašlo se nic, co by umožnilo vězni útěk. Po Trušjakovovi se slehla zem. Legenda o jeho útěku se tehdy v padesátých letech velmi rychle rozšířila mezi ostatními gulagy. Jakmile se o okolnostech útěku a zmínce o vynálezu prostupu hmoty i myšlence neviditelného letounu dozvěděl Stalin, okamžitě nařídil, aby byl Trušjakov vypátrán. Ihned po dopadení měl být ustanoven ředitelem Výzkumného ústavu.

Záhadné zmizení

Po vynálezci se však slehla zem. Panovaly domněnky, že se nakonec dostal do USA, kde mu byl dán, stejně jako dalším zámořským vědcům, prostor pro realizaci nápadů. Zda se Trušjakovovi skutečně podařilo projít zdí, anebo byl unesen cizí zpravodajskou službou, se dosud nepodařilo prokázat. První možnost se však s ohledem na tehdejší okolnosti zdá paradoxně pravděpodobnější.