MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

S Polskem а ostatními sousedy byly špatné vztahy hned ze startu

Československo vzniklo v roce 1918 a bylo od začátku ve špatné situaci. Se všemi sousedy kromě jediného mělo problém. Když půjdeme ze severu proti směru hodinových ručiček, Polsko mělo hned od začátku zálusk na slezské území Těšínska. Tehdy ještě celý region patřil nám, včetně města Bialsko-Biala, které nám dnes už nepatří. Zároveň dělaly polské zločinné skupiny poměrně nevybíravé loupežné nájezdy na Slovensko, i když toto samozřejmě nebylo na příkaz polské vlády. Co se týče Německa, už z principu nás nenávidělo, neboť v Sudetech žila početná Německá menšina. Němců bylo v ČSR dokonce více, než Slováků, přes 3 miliony. Rakousko nás nemělo rádo také, ještě nedávno bylo impériem a Čechy s Moravou byly pouze provinciemi, klanící se Vídni. A Maďarsko, to je kapitola sama pro sebe. Trianonská smlouva mu „odebrala“ dvě třetiny území včetně Podkarpatí a Slovenska. Maďarsko se tedy s věcmi nepáralo už vůbec a slovenské území se pokusilo rovnou ovládnout silou ⁽¹⁾. Češi a Moravané, tou dobou téměř žádní Slováci, se ale nedali a Maďary ze Slovenska postupně vytlačili. Takzvaná „Nevyhlášená válka“ trvala až do roku 1920. Pouze Rumunsko, se kterým jsme díky příslušnosti dnes ukrajinského Podkarpatí sousedili, s námi mělo dobré vztahy. Možná proto později vznikla takzvaná „Malá dohoda“ – spojenectví Československa, Rumunska a Jugoslávie proti Německu, když se tam dostal k moci Hitler.

Polsko se spojuje s Německem

V polovině třicátých let už to pro naši budoucnost vůbec nevypadalo dobře. Polsko uzavřelo s Hitlerem v roce 1934 „pakt o neútočení“. Jak se situace vyostřovala a bylo nadále jasnější, že Německo na ČSR zaútočí, Polsko udělalo další zákeřnost. Jediný stát, který byl připraven pomoci proti Hitlerovi, byl Sovětský svaz, se kterým jsme ovšem v té době neměli hranice. Na oficiální dotaz možnosti průjezdu sovětských armád přes polské území byla odpověď negativní ⁽²⁾. Na druhou otázku, zdali smějí alespoň přeletět sovětské bombardéry, zněla odpověď: „Zahájíme po nich palbu z protiletadlových zbraní“. A tak nechali Československo svému osudu. Po mnichovské zradě si Hitler vzal zpátky veškeré území Sudet. Polsko toho hned využilo a okupovalo společně s ním nejen Těšínsko, ale i území na Oravě a Spiši. Abychom byli spravedliví, Maďarsko se také neostýchalo situace využít a zabralo jižní oblasti Slovenska a Podkarpatí. Po celkové likvidaci ČSR 15. března 1939 se Čechy a Morava staly de-facto součástí Německa a Polska, Slovensko získalo samostatnost jako spojenec Německa, ovšem už bez jižních oblastí.

Polsku se ovšem tato loupež území nevyplatila. 1. září 1939 začal mohutný útok Německa ze západu podporovaný útokem Slovenska z jihu na polské území. Slováci svoje ofenzivní operace nijak zvlášť nerozvinuli, zato Němci polskou armádu během 14 dní zcela rozdrtili. Zhruba v čase, kdy byla polská vláda na útěku u rumunských hranic, Sovětský svaz zabral de facto bez boje východní část Polska. Poláci zřejmě vsadili na „špatnou kartu“.

Okupace v roce 1968

Někteří dnešní politici o této okupaci rádi mluví jako o Ruské. To je ovšem velmi nesprávné. Tehdy nás obsadilo pět armád zemí Varšavské smlouvy. Byl to Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Východní Německo. To poslední ovšem vyslalo jen nemnoho vojenských specialistů, přeci jen druhá světová válka byla ještě stále čerstvě v paměti. Mnozí namítnou, že ostatní země vše dostaly od SSSR příkazem, to je ovšem nepravda. Rumunsko a Albánie se okupace neúčastnily a druhá jmenovaná země na protest proti ní nakonec z aliance vystoupila. Ovšem je pravda, že okupace se dá nazývat Sovětskou, tato země byla nepochybně hlavní silou, která celou věc naplánovala a koordinovala. V Sovětském svazu bylo na vrcholu mocenské pyramidy takzvané politbyro, které mělo tou dobou 11 členů. Z nich bylo šest Rusů, tři Ukrajinci, jeden Bělorus a jeden Lotyš. Nicméně hlavní z nich byl Leonid Brežněv, což byl Ukrajinec. I tak je však nesmyslné hovořit o Rusko-Ukrajinské okupaci Československa, tehdy to prostě byl jeden stát - SSSR.

Jak to bylo s Polskem? Kdo hovoří s pamětníky oněch časů u našich severních sousedů, ví, že to nemalá část Poláků podporovala. Byly rádi, že dali takzvaně „v tylek Pepikom“. Ano, „Pepiky“, tak nás trochu hanlivě někdy nazývají. A „v tylek“ znamená něco jako nakopat zadní část těla. Zkrátka, jako v případě roku 1938 se spojili se silnějším a pomohli nás dorazit.

Jak to bude s Polskem dále?

Mnohé politické kruhy se dnes netají tím, že by Polsko mělo získat zpět svá východní území, která dnes náleží Ukrajině. Polský vliv na západní Ukrajině stále roste, v nepřímé úměře s tím, jak Ukrajina celá desetiletí upadá. Polsko má také jednu z nejsilnějších armád v Evropě a je stále velmi národovecké. Měli bychom se jej začít bát? Poslední územní incident s Poláky byl před dvěma lety v době Kovidové epidemie ⁽³⁾. Polská armáda postoupila na české území v oblasti Slezských Rudoltic a nepouštěla Čechy k místní kapli. To se naštěstí později vyřešilo, i tak to ale vzneslo mnoho otázek. Polské ambice být regionální velmocí tu však vždycky byly a zřejmě i zůstanou nadále.

Zdroje:

(1) Kniha Nevyhlášená válka, 260 stran – autor: Dušan Tomášek, 2012, ISBN: 978-80-7425-129-0

(2) Kniha Stalin – Krev a sláva, 728 stran – autor: Svatoslav Rybas, 2015, ISBN: 978-80-7451-438-8

(3) https://www.denik.cz/regiony/polska-armada-zakazala-pristup-k-ceske-kaplicce-20200606.html