Válka u flašky a v posteli

Jsou recenze, které jsou už od svého počátku odsouzené k zániku. Je mi jasné, že článek o tomhle filmu bude jen startovní výstřel pro všechny, kteří se chtějí na auditku vyjádřit k tomu, jací jsou Američané idioti a debilové a tak dále (a film je zase tolik nezajímá).

Zajímavé je, že obvykle se kupodivu ke stupiditě Američanů nejvíce vyjadřují jedinci, kteří nejsou schopni dát dohromady složitější větu než „Ema má mísu“ a jsou schopni udělat gramatickou chybu i ve spojce „a“... ale to bude zřejmě jen shoda okolností.

Ale i když je to zbytečná námaha, tak si Soukromá válka pana Wilsona stejně oslavný článek zaslouží. Tak vzhůru do práce.

Politik ve vířivce

Charlie Wilson byl politik. A byl to takový politik, že kdyby žil u nás, tak by z něj dokázalo slušně vyžít hned několik bulvárních magazínů.

V jeho kanceláři to vypadalo jako na sletu zajíčků Playboye, na protialkoholickou kůru odmítal nastoupit z toho důvodu, že tam nenalévají whisky a nepohrdl ani nepřerušovanou bílou čárou koksu. Prostě, klasický mizera, nad kterým si moralisté jen zhnuseně uplivují.

Jenže tenhle mizerný politik, v podstatě skoro sólo, sehnal peníze a zbraně pro prohrávající bojovníky a tím pomohl vyhnat Rusy z Afghánistánu a i dost jasně ovlivnit výsledek studené války. Aniž by se ovšem nějak změnil k lepšímu, přestal pít a balit všechno, co má prsa a dýchá. Což je hezký příklad toho, že člověk, aby dokázal něco dobrého, nemusí být zrovna členem Rychlých šípů.

Ironie osudu

Scénář o anabázi podivného senátora má na svědomí jeden z nejslavnějších televizních scenáristů, Aaron Sorkin. Politiku má obzvláště rád – koneckonců stvořil hitový seriál Západní křídlo (a kromě toho taky Studio 60, Sports Night a filmy Pár správných chlapů či Americký prezident). Jeho síla je v rychlých zábavných dialozích – díky kterým je Soukromá válka pana Wilsona označovaná za politický sitcom.

Narozdíl od jiných politických filmů se tady ani nehrozí prstem, ani vítězoslavně nejásá. Je to v podstatě klasický příběh o tom, že jednotlivec, když si umane, dokáže neuvěřitelné věci... s temným podtónem toho, že člověk ví, k čemu se ty věci nakonec obrátily.

Je to příběh obrovské šance, která se nakonec dost podělala. Hlavně díky tomu, že se to nedotáhlo do konce a ve chvíli, kdy se dosáhlo vítězství nad Rusy, tak okamžitě přestal Afghánistán všechny zajímat.

Což ale není výsada jen „hloupých Američanů“, tohle funguje všude stejně. Proč se snažit dál, když už jsme vyhráli? Proč se namáhat, když už to není mediálně zajímavé? A proč cpát peníze do něčeho, co je voličům ukradené?

Poslední výstřel

Základem je svižný scénář, ostatní se ho jen snaží co nejlépe prodat.

I když tam nenajdete žádného se Sorkinových oblíbenců (Matthew Perry, Bradley Whitford) tak je Tom Hanks dokáže docela slušně zastoupit. Ovšem nejvíc září Phillip Seymour Hoffman jako hrubiánský a vulgární agent CIA Gust Avrakotos, který byl za svůj výkon nominovaný i na Oscara.

Soukromá válka pana Wilsona není žádná vypalovačka, je to příjemný konverzační biják, který se dá strávit v kině, ale pokud ho nestihnete, tak mu neublíží ani televizní obrazovka. Neotřese s vámi, nepoprská vám obličej závažnými pravdami, nechá úvahy na vás. Stojí za vidění... i když asi nejvíc by se na něj měli podívat naši politici. Chlastání a děvkaření už jim docela jde, takže teď ještě i něco pozitivního udělat.

Soukromá válka pana Wilsona, USA 2007, režie: Mike Nichols, hrají: Tom Hanks, Phillip Seymour Hoffman, Julia Roberts...

Hodnocení: 8/10
V kinech od: 14.2. 2008

Podívejte se na trailer: