Co nás dnes čeká, svatý Ondřeji?

Svatoondřejskou noc považovali lidé za jednu z nejmagičtějších nocí v celém roce, což pravděpodobně souvisí s prastarou pohanskou vírou v démony mrazu a zimy. Svatý Ondřej pak měl moc démony zahánět.

Se svátkem svatého Ondřeje se pojila celá řada magických praktik. Tento den byl také ideální pro věštění budoucnosti. O svatoondřejské noci věštili lidem pastýři nebo báby kořenářky, a to pomocí čtyř hrníčků. Ty byly umístěny na stole dnem vzhůru a ukrývaly se pod nimi čtyři magické věci – kousek čerstvého chleba, hlína ze hřbitova, prsten a hřeben. Kdo chtěl znát svou budoucnost, na jeden z hrnečků ukázal a podle toho, co ukrýval, tak zjistil, co ho čeká. Hřeben značil nemoc, hlíza ze hřbitova smrt, prsten svatbu, chleba majetek a spokojený život.

Svatý Ondřej je mimo jiné patronem nevěst. Proto v den jeho svátku svobodné dívky prováděly rituály, které jim měly přivolat ženicha. Dívky například třásly bezem nebo klepaly na kurník. Pokud se po zaklepání ozval kohout, mohla dívka do roka očekávat svatbu. O půlnoci také děvčata hledala tvář svého nastávajícího na vodní hladině či v zrcadle. Tyto magické úkony se později také prováděly o Štědrém večeru.

Čarodějné praktiky v den svatého Ondřeje se mnohdy přiblížily černé magii. Ještě v 19. století se těšilo velké oblibě věštění

s ropuchou, které bylo poněkud drastické. Vdavekchtivá dívka musela v předvečer svátku svatého Ondřeje chytit ropuchu, namazat ji medem a dát do mraveniště. Žába musela být živá! Mravenci se na ní pochopitelně vrhli, a tak z ní zbyly jen kosti, ze kterých se potom věštilo. Kost připomínající háček se drtila a přidávala do „lektvarů lásky“. Pokud mládenec vypil nápoj s rozemletou kůstkou, měl se zamilovat do dívky, která mu ho podala. Kost lopatky se zase drcená přidávala do těsta na koláč, který pak dostal mladík, kterého si dívka nechtěla vzít. Věštbu s ropuchou však neprováděla pouze mladá děvčata na vdávání, ale vlastně každý, kdo chtěl znát svou budoucnost. Pokud po žábě zůstala jenom kostra, člověka čekalo bohatství. Když však na kostech zůstalo maso, znamenalo to nemoc a těžkosti.

Dívky na vdávání také dávaly kousek čerstvého chleba na lopatu a nabízely ho psovi. Čí kousek pes snědl, ta dívka se mohla jako první těšit na veselku. Oblíbené bylo také věštění ženicha pomocí cedulek. Dívka napsala několik jmen (potencionálních ženichů) na cedulky, které dala pod polštář. Když se ráno probudila, jednu cedulku vytáhla a na ní stálo jméno jejího vyvoleného.