Labyrint lží. O čem to vlastně je?

Ve světě špionáže není nic jasného, všechno je zahaleno tajemstvím a haldou lží, takže se člověk těžko dobere nejen pravdy, ale i pořádného hodnocení filmu Labyrint lží. Je to inteligentní a brilantně zahraný a natočený biják? Je to dějové roztříštěná nuda? No... obojí.

Válka bratrů
Režijní veterán Ridley Scott se poslední dobou snaží dohnat svého mladšího bráchu Tonyho. Jasně, kdysi byl Ridley hvězdou, natočil Vetřelce a Blade Runnera, ale to už je dávno, teď je na koni bratr. Víc si tyká s moderními styly, má šťastnější ruku při výběru scénářů, takže se zdá, že mu Ridley závidí.

Možná proto si vybral přesně takový typ filmu, který by jinak zřejmě nabídli Tonymu. Špionážní thriller, který se točí kolem moderních technologií.

Podle reklamy by se dokonce zdálo, že to bude něco jako Nepřítel státu a že filmu budou dominovat ustavičné záběry z vševidoucích satelitů... ale to je jen další z mnoha lží. Ve skutečnosti je Labyrint lží o světě špionážní služby, kde každý musí podrážet každého – a kde mají hrdinové ke svým protivníkům blíž, než ke svým parťákům.

Hrdinové a padouši
Na jedné straně máte šéfa teroristické skupiny, na druhé straně dva šéfy tajných služeb (americké a jordánské) a jednoho agenta v terénu. A i když mají všichni tři stejný cíl, tak každý kope sám za sebe a neváhá své kolegy okamžitě podrazit a obětovat. Co je důležitější – záchrana světa, nebo prestiž? To není tak úplně jasné... stejně jako není jasné to, o čem film vlastně je.

Scénář je sice zajímavý, inteligentní, vyhýbá se obvyklým klišé - ovšem na druhé straně se stejně obratně vyhýbá i nějakému příběhu.

Zhruba tak půl hodiny před koncem není ještě pořád jasné, o čem to vlastně bude, kdo bude hrdinou a kdo padouchem. Všichni vymýšlejí pasti, lžou si, hádají se, připravují plány, které téměř okamžitě zase krachují, prostě to vypadá jako orientační běh ve škole pro nevidomé.

A i když jsou jednotlivé detaily fajn, tak jak film nevypráví kompaktní příběh, ale spíš jen hromadu nesouvisejících epizodek, začne vás to časem nudit. Není jasné, o co se tu vlastně hraje a jestli nakonec bude nejdůležitější boj s šéfem teroristů, boj se šéfem CIA, nebo boj se šéfem jordánské tajné služby... případně jestli to nakonec celé nebude o propukající lásce agenta k domorodé ošetřovatelce.

Prvotřídní agenti
Toho agenta v terénu hraje (jako obvykle dobře) Leonardo DiCaprio – a nečekejte od něj žádného Bournea. Dají mu zabrat i vzteklí psi a přesile nenakope kung-fu chvaty, ale spíš od ní dostane přes držku. Je to spíš realističtější hrdina.

Jeho šéfem je Russell Crowe a je to příjemné protiobsazení – tyhle role hraje obvykle někdo vysušenější a plešatější, někdo, na kom je od pohledu vidět, že je to zakyslý hajzl. Crowe je sice taky amorální a naprosto sebestředný hajzl, ale přesto má styl a jeho hulvátství se skrývá jistá elegance.

No a kdo vysloveně září, je Mark Strong v roli šéfa jordánské tajné služby. Je sugestivní, charismatický a zatraceně nebezpečný.

Válí i Ridley Scott, který tu odvádí pořádný kus režijní práce. Jenže, co to je platné, když sám film je roztříštěný jako na zem spadlá vánoční ozdoba a v Labyrintu lží se ztrácí hlavně divák.