Kariéra amerického hudebníka Boba Dylana sahá až někam do přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Přesto je často ikonou i pro nejmladší generaci, což si jistě zaslouží. Prošel si folkovým obdobím, kritizovali ho, že přešel na elektrickou kapelu a několikrát se zdálo, že už mu došel dech.
Přesto vždy povstane jako bájný pták Fénix z popela a překvapí své posluchače něčím novým. Navíc je o něm známo, že nikdy stejnou skladbu nezazpívá totožně.
Spousta bootlegů
V nedávné době vyšlo již osmé CD s podtitulem Tell Tale Signs, které zachycuje jeho neznámou tvorbu z let 1989 až 2006.
To mapuje různé sessionové nahrávky od alb Oh Mercy až po zatím poslední opus Modern Times. Někdy jde o alternativní verze písní z řadovek, jindy o kompozice, které se nakonec nevešly a v neposlední řadě i dvě věci z filmů.
Klid a nostalgie
Hned úvodní Mississippi se skvostnou elektrickou kytarou producenta Daniela Lanoise se radikálně liší od podoby, která se objevila na CD Love And Theft. Pozornost si jistě zaslouží „piano demo“ skladby Dignity z Oh Mercy či vyklidněná tvář Someday Baby, která má na Modern Times mnohem bouřlivější drive.
Celkově má Tell Tale Signs až vyprávěnkový poklidný charakter a nostalgickou atmosféru. Skutečnou pochoutkou je závěrečná živě nahraná skladba High Water (For Charley Patton), která má oproti zbytku skutečně skvělý odpich a zachycuje esprit koncertu v kanadském Ontariu.
To vše opatřeno výpravným bookletem, který je i průvodcem po celé Dylanově kariéře a zároveň komentuje i každou skladbu. Zkrátka a dobře pro dylanology nepostradatelné dílo a pro nezasvěcené rozhodně nikoliv kolekce jakýchsi obskurních nahrávek, ale velice příjemné cédéčko.
Bob Dylan: Tell Tale Signs, Columbia/Sony BG, cca 66 minut, 13 skladeb.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 23