Ostře broušená fantasy nakládačka

Práce Juraje Červenáka je u nás již dostatečně známá především díky přepisu ruských bylin ve v pravdě monumentální trilogii Bohatýr - hrdinském eposu o Iljovi Muromcovi, Koščeji nesmrtelném a družině bohatýrů ve službách knížete Svjatoslava.

Inspirace starými legendami se už podle názvu nezapře ani v dvoudílném historickém fantasy románu o Bivojovi Běsobijci.

Krokovy dcery, Přemysl a vepřové hody na Vyšehradě
Hrdinové Starých pověstí českých ožívají znovu ve dvoudílném, akcí prošpikovaném fantasy románu Bivoj – běsobijce a Bivoj – válečník.

Mýtus o třech dcerách knížete Kroka, o Přemyslovi, Ctiradovi a Dívčí válce a především o Bivojovi známe díky Jirásovým Starým pověstem a povinné školní četbě snad opravdu všichni.

Juraj Červenák již delší dobu úspěšně boduje u čtenářské obce fantasy literatury svéráznou interpretací právě starých slovanských legend a jeho „předělávky“ dávají nahlédnout do temnotou zahalené minulosti ne právě růžovými brýlemi.

Tučná „zabijačka“ v úvodu, pečené vepřové se nepodává, jen syrové vnitřnosti…

V prvním díle jsme byli svědky vpádu krutých Zličanů na území levého břehu Vltavy a jejich strašlivého plenění českých hradišť a slovanských svatyní přisluhovači avarského démona Sigmura.

V druhém díle Bivoj v čele družiny, která se utvořila kolem uprchnuvších dcer knížete Kroka vyráží na sever požádat knížete Přemysla o pomoc v boji proti Zličské hrozbě.

A protože Juraj Červenák zpravidla neplýtvá místem ve svých textech, hned v úvodu druhého dílu nabídne vpravdě neobvyklý a chutný fantasy bonbónek, který však rozhodně nechutná po nugátu či mandlích, ale je přesně podle autorova zvyku cítit krví a syrovou akcí.

V nastaveném trendu potom pokračuje celý román nabitý akcí a nezbytnou dávkou fantasy nadpřirozena až do samotného konce. Do úplného konce, takže dočíst až na konec, ne až na ten konec, kdy hlavní padouch zemře, protože tenhle konec je jenom konec zlosynův a nikoli konec příběhu…

Čistokrevná fantasy bez příkras…
Bivoj je čistokrevná akční fantasy bez příkras a bez zbytečné cukrové vaty v textu. Příběh nabízí celkem klasický námět invaze strašlivého nepřítele a hrstku statečných, opevněných v posledním útočišti proti přesile.

Nezbytnou dávku napětí slibuje otázka, zda pomoc přijde včas a nebo nepřijde vůbec, protože Juraj Červenák se se svými postavami nijak nepáře a mrtvolami v různém stavu rozporcování se jeho romány jen hemží (po pravdě se mrtvoly hemží hejny much a mrchožroutů i když o hemžení oživlých mrtvol také není nouze).

Ve vztahu k Jiráskovým Starým pověstem jsou postavy Bivoje, kněžen a například rusalek daleko srozumitelnější a pohyblivější v ději, nejen jako ikony z legend, ale i jako obyčejní lidé zápasící o holou existenci.

V charakteristice a pojetí postav je však jediné slabší místo celé věci, na místech, kde příběh graduje a kde by to chtělo hned za akčním pohlazením ještě nášup v podobě propracovanějšího dialogu nebo hlášky, přichází ospalý a unavený (anebo zamilovaný!) Bivoj, popřípadě vnitřně rozervaná rusalka bojovnice.

V takových pasážích více než hlavní postavy zaujmou například originálně podané nadpřirozené bytosti a všichni ostatní, kteří stojí v druhé řadě včetně například Ctirada a Šárky.

Ostře broušená fantasy nakládačka
Oba dva díly Bivoje jsou především oddychovou četbou, nechybí spád a spíše než na fantasy pohádku sází autor na výrazný akční akcent, který se mu bezesporu podařilo vybrousit do hladkého a nebezpečně ostrého břitu. K monomolekulárnímu ostří chybí jen krůček, ale i tak je to solidní nářez.

Juraj Červenák: Bivoj – válečník, obálka: Michal Ivan, vydalo nakladatelství Robert Pilch – BROKILON 2008, brož., 355 stran, 248 Kč.

Hodnocení: 9/10